Po menší pauze je tu další díl. Doufám, že se bude líbit. Poslední dobou jsem hrozně unavená a než se dokopu k tomu, abych něco dělala tak je večer a já si říkám, že stejně je večer, tak nic nestihnu. To je vina toho počasí, já za nic nemůžu. Ta zima je hrozně ubijející. Tak, směle do čtení. :3

Nový film od Hitsuri Kashimota je konečně v kinech. Film o odvaze a statečnosti mladíka, který uvízl v horách bez jídla a vody na pospas dravé zvěři. Strhující příběh podle skutečnosti s velkou výpravou a skvělým obsazením. V hlavní roli s Mizurem Kashirem a Ami Gatari….
… A dále zpráva o dopravní nehodě, která se stala dnes odpoledne v Tokijské čtvrti Minato zahynuli čtyři lidé. Muž okolo čtyřiceti se svou ženou a devítiletým synem a Mladá žena. Přežila čtyřletá holčička, která dcera mladé ženy. Co bude s holčičkou se neví, ale podle zdrojů by měla poputovat ke svému octy až se ho policii podaří vypátrat.
A dále zpráva o politice…
V Nagasaki vypukli nepokoje. Několik set studentů se bouří kvůli zastaralém školství. Policie se snaží studenty uklidnit a dostat situaci pod kontrolu…
… A dále zpráva o dopravní nehodě, která se stala dnes odpoledne v Tokijské čtvrti Minato zahynuli čtyři lidé. Muž okolo čtyřiceti se svou ženou a devítiletým synem a Mladá žena. Přežila čtyřletá holčička, která dcera mladé ženy. Co bude s holčičkou se neví, ale podle zdrojů by měla poputovat ke svému octy až se ho policii podaří vypátrat.
A dále zpráva o politice…
V Nagasaki vypukli nepokoje. Několik set studentů se bouří kvůli zastaralém školství. Policie se snaží studenty uklidnit a dostat situaci pod kontrolu…
"Chudák dítě." Zabrblal jsem si pod nos. "Um." Popotáhl Suzu a otřel si slzy do rukávu mikiny. "Ježiši, přece nebudeš bulet." Znuděně jsem se na něj podíval. "P…promiň." Zašeptal.
"Kluci, musím si něco vyřídit, budu zpátky co nejdřív to půjde." Vyřítil se Nick, políbil Suzua na čelo, vzal si bundu a vyběhl z domu. "Co to s ním bylo?" Nechápal jsem. "Třeba se někomu něco stalo." Zamručel Keishi a podal mi pivo. " Hm, Díky." Otevřel jsem plechovku a hltavě se napil. "Hele, zítra budu muset ze zkoušky odejít dřív." Zabručel Keishi. Nechápavě jsem se na něj otočil a znovu se napil. "Proč?"
"Mám focení do časopisu." Prohodil nevzrušeně. Vytřeštil jsem na něj oči. "To si děláš srandu!" Vyjekl jsem. "Já chci taky!" Vyskočil jsem na nohy a odhodil už prázdnou plechovku na zem. "Neházej věci po zemi." Zamračil se Suzu a šel tu plechovku zvednout. "Myslím, že by si se jim nelíbil." Zamyslel se Keishi a dopil pivo. Plechovku dal Suzuovi, který zrovna procházel. "Jak jako nelíbil?!" Našpulil jsem pusu. Keishi si povzdechl. " Prostě hledají jiný typ kluků." Pokrčil rameny. "Ale až se někdy objeví něco, na co se budeš hodit, tak jim řeknu." Ujistil mě. Uraženě jsem nafoukl tváře a založil ruce na prsou. "Ale nezapomeň na mě." Usmál jsem se a sedl si zpátky na sedačku. "Neboj, na tebe nejde zapomenout." Pokusil se o úsměv, ale vypadalo to jako divný úšklebek. "Ty se teda směješ, to ti povím." Zasmál jsem se a přešel k němu. "Já ti pomůžu." Smál jsem se od ucha k uchu, vzal jsem jeho koutky a rozšířil je do úsměvu. "Takhle se mi líbíš." Zase jsem ho pustil a on si uraženě začal mnout tváře. "Asi si půjdu lehnout." Podíval jsem se na hodinky, které ukazovali půl dvanáctý. "V kolik zítra vstáváme?" Podíval jsem se na Suzua, který se vrátil z kuchyně a zazíval. "Asi v devět vyrážíme do studia." Zahlásil. "Dík, tak to půjdu už spát, měli byste taky." Změřil jsem si Suzua pohledem, protože vypadal docela unaveně. "Já chci počkat na Niboriho senpai." Lehce se usmál. "Že mě to nenapadlo." Zasmál jsem se a s popřáním dobré noci jsem se doploužil do koupelny, kde jsem si vyčistil zuby a hned na to jsem už ležel v teplé postýlce. Chtěl jsem se vidět s Barrym, ale nevím, kdy se zase sejdeme, doufám, že to bude brzo, protože se mi po něm stýskalo.
"Kluci, musím si něco vyřídit, budu zpátky co nejdřív to půjde." Vyřítil se Nick, políbil Suzua na čelo, vzal si bundu a vyběhl z domu. "Co to s ním bylo?" Nechápal jsem. "Třeba se někomu něco stalo." Zamručel Keishi a podal mi pivo. " Hm, Díky." Otevřel jsem plechovku a hltavě se napil. "Hele, zítra budu muset ze zkoušky odejít dřív." Zabručel Keishi. Nechápavě jsem se na něj otočil a znovu se napil. "Proč?"
"Mám focení do časopisu." Prohodil nevzrušeně. Vytřeštil jsem na něj oči. "To si děláš srandu!" Vyjekl jsem. "Já chci taky!" Vyskočil jsem na nohy a odhodil už prázdnou plechovku na zem. "Neházej věci po zemi." Zamračil se Suzu a šel tu plechovku zvednout. "Myslím, že by si se jim nelíbil." Zamyslel se Keishi a dopil pivo. Plechovku dal Suzuovi, který zrovna procházel. "Jak jako nelíbil?!" Našpulil jsem pusu. Keishi si povzdechl. " Prostě hledají jiný typ kluků." Pokrčil rameny. "Ale až se někdy objeví něco, na co se budeš hodit, tak jim řeknu." Ujistil mě. Uraženě jsem nafoukl tváře a založil ruce na prsou. "Ale nezapomeň na mě." Usmál jsem se a sedl si zpátky na sedačku. "Neboj, na tebe nejde zapomenout." Pokusil se o úsměv, ale vypadalo to jako divný úšklebek. "Ty se teda směješ, to ti povím." Zasmál jsem se a přešel k němu. "Já ti pomůžu." Smál jsem se od ucha k uchu, vzal jsem jeho koutky a rozšířil je do úsměvu. "Takhle se mi líbíš." Zase jsem ho pustil a on si uraženě začal mnout tváře. "Asi si půjdu lehnout." Podíval jsem se na hodinky, které ukazovali půl dvanáctý. "V kolik zítra vstáváme?" Podíval jsem se na Suzua, který se vrátil z kuchyně a zazíval. "Asi v devět vyrážíme do studia." Zahlásil. "Dík, tak to půjdu už spát, měli byste taky." Změřil jsem si Suzua pohledem, protože vypadal docela unaveně. "Já chci počkat na Niboriho senpai." Lehce se usmál. "Že mě to nenapadlo." Zasmál jsem se a s popřáním dobré noci jsem se doploužil do koupelny, kde jsem si vyčistil zuby a hned na to jsem už ležel v teplé postýlce. Chtěl jsem se vidět s Barrym, ale nevím, kdy se zase sejdeme, doufám, že to bude brzo, protože se mi po něm stýskalo.
"Daisuke senpai…" Někdo mě lehce šťouchl do ramene a tím mě probudil. Nespokojeně jsem zabručel a otočil se na druhý bok. "Senpai…" Protnulo ticho tichý šepot. "Co se děje Sachio." Zabručel jsem lehce naštvaně. "J..Já nejsem Sachio." Pronesl onen hlas znovu. "A co má bejt…si snad duch?" Já jsem opravdu ještě psal. "N…Ne… jsem Suzu." Pootevřel jsem jedno oko. "Vážně nejsi duch?" Propálil jsem pohledem temnou postavu viditelnou pouze, díky venkovním lampám odrážející světlo do pokoje oknem. Postava zavrtěla hlavou a přistoupila k posteli blíž. "M…můžu tu spát s…s tebou?"Zašeptal tiše. Chvilku jsem zamyšleně hleděl někam do černa, abych pochopil na co se mě vlastně zeptal. "Jako v mojí posteli?" Ukázal jsem na postel a postava přikývla. "Proč?" Nechápal jsem a otevřel jsem i druhů oko. I ve tmě bylo vidět, jak se druhý třese. Kolik odvahy ho muselo stát se přijít a zbudit ho. "Víš…Niboru senpai… on…on se ještě nevrátil a mně... já….já se tam bojím být sám." Vyjekl tiše. V tu chvíli jsem si uvědomil, že Sachiova postel je taky prázdná, kde je tak dlouho?!
Povzdechl jsem si. "Tak pojď." Trochu jsem se posunul a odhrnul peřinu, aby pod ní vzápětí mohl vklouznout. "Děkuju." Zašeptal úlevně. "To nic." Zašeptal jsem a pohladil ho po vlasech. "Jen spi." Zavřel jsem oči a položil hlavu na polštář. Suzu něco zamumlal, z čehož jsem vyvodil: Dobrou noc, ale nebyl jsem si tím stoprocentně jistý.
Povzdechl jsem si. "Tak pojď." Trochu jsem se posunul a odhrnul peřinu, aby pod ní vzápětí mohl vklouznout. "Děkuju." Zašeptal úlevně. "To nic." Zašeptal jsem a pohladil ho po vlasech. "Jen spi." Zavřel jsem oči a položil hlavu na polštář. Suzu něco zamumlal, z čehož jsem vyvodil: Dobrou noc, ale nebyl jsem si tím stoprocentně jistý.
Probudil mě budík, který jsem si nastavil na osmou. Unaveně jsem zazíval a otevřel oči. Suzu vedle mě už nebyl, takže jsem si chvíli myslel, že to byl jen sen. Teda do té doby než se ve dveřích neobjevil Suzu s ustaraným výrazem. "D…dobré ráno." Začal tiše. Pousmál jsem se na něj a spustil nohy z postele a nacpal je do papučí. "Tak co, je tu?" Změřil jsem se ho pohledem. Suzu zavrtěl hlavou až se mu jeho černé vlásky rozlétli kolem hlavy. "Ještě ne, bojím se o něj, moc." Zoufale se na mě podíval. Na chvilku jsem se zamyslel. "A volal si mu?" Napadlo mě po chvíli. Černovlásek zavrtěl hlavou. "Nemám telefon, nemůžu mu zavolat." Stál tam jako zpráskaný pes. Rukama si hrál s lemem mikiny a nejistě přešlapoval na prahu dveří.
Povzdechl jsem se. To mi taky mohlo dojít, že je na útěku a tak asi nebude mít bodil, aby ho nikdo nevystopoval. "A nechceš mu zavolat ode mě?" Usmál jsem se na něj vlídně. Jeho očka se rozzářili a už chtěl vyjeknout na souhlas, ale asi si uvědomil, že by to nebylo správné, tak jen lehce kývl. Usmál jsem se na něj a ukázal na stůl, kde tkvěl můj vyklápěcí mobil ověnčení spoustou přívěšků, které na něm vypadali parádně. Suzu přeběhl ke stolu a sebral z něho mobil. "Děkuju." Zavýskl a vyběhl z pokoje.
Pro sebe jsem se zasmál. Vážně se chová jako děcko, ale je to roztomilé. Normálně nesnáším děti, ale tohle velké dítě mi přirostlo k srdci. Podíval jsem se na Sachiovu postel. V přikrývce bylo zabaleno jeho tělíčko a spokojeně pobrukoval. Nesmím zapomenout se ho zeptat, kde byl, protože pro něj nebylo normální se takhle do noci někde toulat. Všiml jsem si něčeho na jeho tváři. Přišel jsem k němu blíž. To jsou… stíny?! Vytřeštil jsem oči. Sachio měl namalované oči. Lehké růžové stíny, černá linka a… umělé řasy?!
Musel jsem si protřít oči jestli se mi to nezdá, ale to líčení tam bylo pořád. To je snad transvestita?! Hrozné, bydlím v pokoji s transvestitou. Tiše jsem vyjekl a vyběhl z pokoje, kde se Sachio začal probouzet.
Povzdechl jsem se. To mi taky mohlo dojít, že je na útěku a tak asi nebude mít bodil, aby ho nikdo nevystopoval. "A nechceš mu zavolat ode mě?" Usmál jsem se na něj vlídně. Jeho očka se rozzářili a už chtěl vyjeknout na souhlas, ale asi si uvědomil, že by to nebylo správné, tak jen lehce kývl. Usmál jsem se na něj a ukázal na stůl, kde tkvěl můj vyklápěcí mobil ověnčení spoustou přívěšků, které na něm vypadali parádně. Suzu přeběhl ke stolu a sebral z něho mobil. "Děkuju." Zavýskl a vyběhl z pokoje.
Pro sebe jsem se zasmál. Vážně se chová jako děcko, ale je to roztomilé. Normálně nesnáším děti, ale tohle velké dítě mi přirostlo k srdci. Podíval jsem se na Sachiovu postel. V přikrývce bylo zabaleno jeho tělíčko a spokojeně pobrukoval. Nesmím zapomenout se ho zeptat, kde byl, protože pro něj nebylo normální se takhle do noci někde toulat. Všiml jsem si něčeho na jeho tváři. Přišel jsem k němu blíž. To jsou… stíny?! Vytřeštil jsem oči. Sachio měl namalované oči. Lehké růžové stíny, černá linka a… umělé řasy?!
Musel jsem si protřít oči jestli se mi to nezdá, ale to líčení tam bylo pořád. To je snad transvestita?! Hrozné, bydlím v pokoji s transvestitou. Tiše jsem vyjekl a vyběhl z pokoje, kde se Sachio začal probouzet.















