close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

The Last Note díl 24.

9. února 2014 v 21:49 | Hanako Hyuuga |  The Last Note
Ahoj, tak po týdnu... já vím, začnu se přidávat víc, ale prostě u mě v počítači je to hrozně zdlouhavé... TAk, trochu kratší dílek (Minule byl delší...)
Doufám, že se vám líbí náš nový layout, strávila jsem s ním pod Amininým peskováním asi dvě hodiny, ale výsledek se mi líbí, je to takové.... jarní?? Asi tak bych to řekla, nebo takové veselejší než černá, i když je černá samosebou úžasná barva, ale... prostě zelená je nej!! :D
Tak, doufám, že se bude dílek líbit :3



"Udělal jsem snídani, je na stole." Zamumlal Suzu. "Ok." Usmál jsem se a sedl si za stůl. "Tak co, dovolal si se?" Zamumlal jsem s plnou pusou rýže. Suzu si zamlkle svezl na židli. "Ne…" Zamumlal a podal mi mobil. "To je blbí." Zamyslel jsem se. "Ale neboj se, on se určitě ukáže." Povzbudivě jsem se usmál. Ustaraně se usmál a dal se do jídla.
"Ahoj." Zasmál se Sachio a vlítl do kuchyně. Podíval jsem se mu do očí. Už namalovaný nebyl, ale mě neoblafneš, já jsem bůh!
Začal jsem se smát a kluci se na mě nechápavě podívali. Mávl jsem rukou, že to nemá cenu řešit a dal jsem si do pusy další sousto. Sachio mě propálil zamyšleným pohledem a sedl si ke stolu. "Dobrou chuť." Zvolal a pustil se do jídla. Věnoval jsem mu ještě jeden podezíraví pohled a stočil jsem pohled zpět do misky. "Kde si byl včera?" Zeptal jsem se jen tak mimochodem. Bylo vidět, jak se Sachio zarazil. "Jak kde? Byl jsem se projít." Nervózně se zasmál. Propálil jsem ho pohledem. "Jo…Do rána?!" Přimhouřil jsem oči a dojedl jsem rýži. Úplně jsem viděl jaký zoufalí po mně hodil pohled. "Co tě to vlastně zajímá?" Zaútočil na mě. Zvedl jsem ruce v obraném gestu. "Tak promiň, že se zajímám." Uraženě se na mě podíval. "Sachio, mně je to upřímně jedno, ale docela mě zarazilo, když si se vrátil tak pozdě, tak jsem se jen chtěl zeptat." Vlídně jsem se usmál. Sachio sklopil hlavu. "Promiň, ale…je to tajemství." Provinile pousmál. "To je v pořádku, ale příště bys nám mohl říct, kdy se vrátíš." Pokáral jsem ho. Začínám si vážně připadat jako matka, což asi není dobře vzhledem k tomu, že jsem KLUK. Už jsem jednou říkal, nechci mít prsa, ani teď a ani potom.
"Určitě řeknu." Přikývl Sachio a dojedl jídlo. "Kde je Keishi?" Rozhlédl jsem se po ostatních. "Nudil se tu, tak šel dřív." Zahlásil Suzu a uklidil nádobí do dřezu. "Ok, takže nám chybí jenom Nick a to mu se, ale nejde dovolat." Vypočítal jsem. Podíval jsem se na Suzua, který se trochu přikrčil. Jakoby to byla jeho vina, což je blbost. "Navrhuji vyrazit a časem mu zkusit znova zavolat." Rozhodl jsem a sledoval jak ostatní přikývli. Nastala minuta ticha, kde jsme se všichni probodávali pohledy.
"E…jedeme?!" Zeptal jsem se jich trochu zmateně. Kluci rychle přikývli a přeběhli do předsíně, kde si nazuli boty. Rychle jsem je napodobil a vyšli jsme ven.
"E…kluci, jak se tam dostaneme?" Podíval jsem se na něj a oni jen pokrčili rameny. "Asi autobusem." Řekl Suzu a ukázal na zastávku. "Jop, tak jedeme." Zamířil jsem k ní.

Nakonec jsme přeci jenom nějak dojeli. Ve zkušebně na ně čekal Keishi, který měl už naladěno a z dlouhé chvíle si něco vybrnkával na base. "Čau." Pozdravil jsem ho a sedl jsem si na stoličku. "Kde je Niboru?" Zpražil mě pohledem. "Nevíme, nezvedá telefon." Pokrčil jsem rameny. Keishi protočil očima. "Stane se někdy, že tu budeme všichni?" "Hej, copak je to moje vinna?!" Vyjekl jsem rozčíleně. " Jak myslíš, primadono." Zahuhlal Keishi. Cuklo mi obočí. "Jak, že si mi to řekl?!" Zakřičel jsem na něj. Podíval se na mě s takovým nezájmem vepsaným v očích, že jsem ztratil slova, která jsem mu chtěl vmést do tváře. "Nehádejte se a jdeme zkoušet." Ukončil to Sachio, který si zatím naladil kytaru a byl připravený. Uraženě jsem si odfrkl. " Ale nebude to znít tak jak má." Založil jsem ruce na prsou. "No… A co tady máme jinak dělat?!" Ozval se Keishi. "Prostě budeme zkoušet bez něj, třeba se objeví." Připravil se ke hře. "Ok, tak jdeme na to." Postavil jsem se k mikrofonu. "Suzu, můžeš to odklepat?" Podíval jsem se na černovláska za bicími, který jen kývl a pozvedl paličky. Otočil jsem se zpět k mikrofonu. Ozvalo se několik ran paličky o paličku a začali jsme.
Jako, abych řekl pravdu, měl jsem už absťák z toho jak jsem nemohl mluvit ani zpívat, tak jsem do toho dával vše, abych se rozezpíval, což se mi povedlo velmi rychle. I přes to, že nám chyběla hlavní kytara, nám to hrálo dost dobře. Chodili se na nás dívat i ostatní skupiny, co v budově zkoušeli. Dívali se na nás přes malé okénko vedle dveří. Nevím kolik se jich tam přesně vystřídalo, ale nebylo to jednomístné číslo.
Po několika písničkách mi začal v kapse zvonit mobil. Podíval jsem se na displej. "To volá Nick." Oznámil jsem a přijal hovor. "Ahoj." Ozvalo se z mobilu. "Čau, hele kde seš?" Zeptal jsem se ho. "Já…au Shizuko nech toho…" Ozvalo se z mobilu trochu naštvaně. "Kdo je Shizuka?" Zeptal se nechápavě Suzu. "To je…Shizuko, teď ne! To je…no..ona…" Snažil se přijít na dobré označení. Suzu to nemohl poslouchat. Vyskočil od bičích a se vzlyky se rozeběhl ze zkušebny. "Suzu!" Vyjekl Niboru z mobilu. "Tys tomu dal." Povzdechl jsem si. "A teď řekni kdo to je!" Naléhal jsem na něj. "Kdy uš ťam budeme?" Zahulákal dětský hlásek. "Shizuko, říkal jsem ti, abys byla ticho!" Naštval se Nibori. "Nicku… kdo je to?" Zeptal jsem se nechápavě. Chvilku bylo ticho. "To je…ona, totiž…" Byl slyšet povzdech. "Ona je… moje dcera." Vypadlo z něj. Všichni jsme se na sebe vytřeštěně podívali. "J…jak tvoje dcera?!" Vyjekl jsem nechápavě. "Hele, promluvíme si o tom doma, už tam skoro jsme, zatím čau." Típl mobil. "Kluci…" Podíval jsem se na ně. "Myslím, že jedeme domů." Řekl jsem zaraženě a ostatní s přikývnutím si začali balit věci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Arigato za návštěvuSmějící se