
Ahoj!! Tak se tu hlásím s další dílem povídky... no, a hádejte, kde jsem? Ha, v Itálii na lyžíš! Je tu sníh, heč :D :D S Ami sedíme v recepci, kde jde wifina a posloucháme německé písničky... bože... oni ty Italové tu nemůžou mít alespoň Italské rádio!! No, doufám, že se vám bude dílek líbit :3
"A co tvoji rodiče? Jsou taky tak přístupní jako naše mámy?" Mile jsem se na něj usmál. Sachio se na něj zaksichtil. "Ani ne." Začal pomalu. " Moje rodina je mega slavná. Moje máma je herečka a táta známí režisér, jestli si viděl film Na pochodu, nebo Zpáteční jízda, tak ty režíroval můj otec." Vysvětlil. "A máma tam hrála." Dodal vzápětí. "Ty filmy dělal tvůj táta?!" Vyvalil jsem na něj oči. Viděl jsem oba dva ty filmy a byli super. Jsem normálně vůči filmům hodně kritický, ale tyhle byli vážně super. "A tvoje máma je…" Zamyslel jsem se. "Ta hnědovlasá žena." Poradil mi po chvíli. "Jo! Vím jaká." Zasmál jsem se. "A sourozenec žádný?" Zajímal jsem se. "E…mám ještě dvojče, sestru… včera debutovala jako herečka." Povzdechl si. "Tak to máš fakt mega slavnou rodinu." Uznal jsem. "Jo, je to na nic." Utrousil naštvaně. Docela jsem se divil. Sachio byl vždycky veselý a šťastný, ale teď to vypadal jako Keishi.
"Proč? Vždyť to bude dobrý." Snažil jsem se mu zvednout náladu. Sachio po mně hodil útrpný obličej. Tak teď ho vážně nechápu. "Bude to hrozný!" Vyjekl a zkroušeně se zapustil zády do pohovky. "Pořád nechápu v jakém ohledu to bude hrozný…" Zamumlal jsem pobaveně. "Ty to nechápeš." Vyjekl zoufale. "Moje celá rodina je slavná, nikdo neví, že mají ještě syna… jakmile debutujeme, budou mě s nimi srovnávat. Jak se můžu vyrovnat dvěma herečkám a režisérovi?!... Jenom druhá kytara nemá šanci." Zamumlal. "Tak tohle od tebe nechci vůbec slyšet!" Zakřičel jsem až se blonďák lekl. "Takhle se člen naší kapely podceňovat nebude." Přísně jsem se na něj podíval. Všimli jste si, že jsem neřekl mojí kapaly, ale naší… Jo, taky mě to děsí, ale oni na mě mají prostě vliv. "Ale, sám víš, že mám pravdu." Pokračoval. "Vždyť to žádná pravda není. Tak za prvé." Začal jsem a zvedl prst, abych svým slovům dodal důraz. "Je dokázáno, že se do kin přestává chodit. Tak třeba, kdy naposledy jsi byl v kině?" Zeptal jsem se ho, protože vím, že všichni na tuhle otázku vždycky odpověděli nevím, to už je dávno… "Včera." Špitl zasmušile. "Ou." Tak tohle se mi moc nepovedlo. Jasně, že byl včera v kině, když byla premiéra filmu, kde hrála jeho sestra. Já jsem ale debil. "To…to se nepočítá. Navíc, díval si se na lidi třeba, když jedeš v metru. Téměř všichni mají sluchátka a poslouchají hudbu, nebylo by super, kdyby ti lidé poslouchali naší hudbu." Usmál jsem se na něj. "Spousta holek by měla naše plakáty vylepené nad postelí a říkali by. Ten Sachio je tak úžasný a jak on válí na koncertech, chtěla bych jeho podpis. Au, kdyby věděl, že existuju, já ho miluju." Mluvil jsem a mluvil a díval jsem se do Sachiových smutných očí, které teď vypadali spíše dojatě než smutně. " A potom by se s tebou na autogramiádě viděli, podepsal bys jim cédéčko a ony by to hned celé šťastné volali svým kamarádkám. Šli by na každý náš koncert jen, aby tě viděli a poslechli si jak nádherně hraješ. No nebylo by to úžasné?" Zeptal jsem se Sachia, který jen s úsměvem přikývl. "A určitě bychom měli i svůj fanklub." Zasmál se a já s ním. "Třeba celý tucet fanklubů." Byl jsem rád, že se jeho nálada zlepšila. "Senpai… já, slibuju, že se budu snažit ze všech sil a dokážu všem, že jsem ten nejlepší kytarista, kterého kdy viděli." Prudce se zvedl. "Tak se mi líbíš." Usmál jsem se. "Tak, jdu trénovat." Rozhodl se a rozeběhl se pro kytaru. "Počkej!" Zastavil se a nechápavě se na mě zadíval. "Proč?"
"Je už pozdě a rušil bys ty, kteří už šli spát… Navíc, už bychom taky měli jít spát, abychom ze sebe vydali zítra, co nejlepší výkon." Došel jsem k němu a rozcuchal jsem mu vlasy. "Máš pravdu, tak já se půjdu vykoupat." Rozeběhl se do koupelny, kde po chvíli byla slyšet puštěná sprcha.
"Tak, to bychom měli." Řekl jsem si pro sebe a vytáhl mobil. Byla tam esemeska od miláčka. Rychle jsem jí otevřel a přečetl.
I MISS YOU MY SWEAT. <3 GOOD NIGHT.
Rychle jsem mu napsal, že on mně taky a ať se vyspí do růžova. Doufám, že tomu bude rozumět. A i kdyby ne, tak si to může vygooglit. A samozřejmě jsem tam nezapomněl dát srdíčko a Smolíka s pusinkou, abych mu udělal radost.
"Proč? Vždyť to bude dobrý." Snažil jsem se mu zvednout náladu. Sachio po mně hodil útrpný obličej. Tak teď ho vážně nechápu. "Bude to hrozný!" Vyjekl a zkroušeně se zapustil zády do pohovky. "Pořád nechápu v jakém ohledu to bude hrozný…" Zamumlal jsem pobaveně. "Ty to nechápeš." Vyjekl zoufale. "Moje celá rodina je slavná, nikdo neví, že mají ještě syna… jakmile debutujeme, budou mě s nimi srovnávat. Jak se můžu vyrovnat dvěma herečkám a režisérovi?!... Jenom druhá kytara nemá šanci." Zamumlal. "Tak tohle od tebe nechci vůbec slyšet!" Zakřičel jsem až se blonďák lekl. "Takhle se člen naší kapely podceňovat nebude." Přísně jsem se na něj podíval. Všimli jste si, že jsem neřekl mojí kapaly, ale naší… Jo, taky mě to děsí, ale oni na mě mají prostě vliv. "Ale, sám víš, že mám pravdu." Pokračoval. "Vždyť to žádná pravda není. Tak za prvé." Začal jsem a zvedl prst, abych svým slovům dodal důraz. "Je dokázáno, že se do kin přestává chodit. Tak třeba, kdy naposledy jsi byl v kině?" Zeptal jsem se ho, protože vím, že všichni na tuhle otázku vždycky odpověděli nevím, to už je dávno… "Včera." Špitl zasmušile. "Ou." Tak tohle se mi moc nepovedlo. Jasně, že byl včera v kině, když byla premiéra filmu, kde hrála jeho sestra. Já jsem ale debil. "To…to se nepočítá. Navíc, díval si se na lidi třeba, když jedeš v metru. Téměř všichni mají sluchátka a poslouchají hudbu, nebylo by super, kdyby ti lidé poslouchali naší hudbu." Usmál jsem se na něj. "Spousta holek by měla naše plakáty vylepené nad postelí a říkali by. Ten Sachio je tak úžasný a jak on válí na koncertech, chtěla bych jeho podpis. Au, kdyby věděl, že existuju, já ho miluju." Mluvil jsem a mluvil a díval jsem se do Sachiových smutných očí, které teď vypadali spíše dojatě než smutně. " A potom by se s tebou na autogramiádě viděli, podepsal bys jim cédéčko a ony by to hned celé šťastné volali svým kamarádkám. Šli by na každý náš koncert jen, aby tě viděli a poslechli si jak nádherně hraješ. No nebylo by to úžasné?" Zeptal jsem se Sachia, který jen s úsměvem přikývl. "A určitě bychom měli i svůj fanklub." Zasmál se a já s ním. "Třeba celý tucet fanklubů." Byl jsem rád, že se jeho nálada zlepšila. "Senpai… já, slibuju, že se budu snažit ze všech sil a dokážu všem, že jsem ten nejlepší kytarista, kterého kdy viděli." Prudce se zvedl. "Tak se mi líbíš." Usmál jsem se. "Tak, jdu trénovat." Rozhodl se a rozeběhl se pro kytaru. "Počkej!" Zastavil se a nechápavě se na mě zadíval. "Proč?"
"Je už pozdě a rušil bys ty, kteří už šli spát… Navíc, už bychom taky měli jít spát, abychom ze sebe vydali zítra, co nejlepší výkon." Došel jsem k němu a rozcuchal jsem mu vlasy. "Máš pravdu, tak já se půjdu vykoupat." Rozeběhl se do koupelny, kde po chvíli byla slyšet puštěná sprcha.
"Tak, to bychom měli." Řekl jsem si pro sebe a vytáhl mobil. Byla tam esemeska od miláčka. Rychle jsem jí otevřel a přečetl.
I MISS YOU MY SWEAT. <3 GOOD NIGHT.
Rychle jsem mu napsal, že on mně taky a ať se vyspí do růžova. Doufám, že tomu bude rozumět. A i kdyby ne, tak si to může vygooglit. A samozřejmě jsem tam nezapomněl dát srdíčko a Smolíka s pusinkou, abych mu udělal radost.
Došel jsem do pokoje a vzal si do ruky pyžamo. Teď už stačilo počkat až se Sachio vysprchuje a vysprchovat se taky. Sedl jsem si na postel a čekal.
Sachio přiběhl do deseti minut. Z vlasů mu ještě odkapávali kapičky vody. "Koupelna je volná." Usmál se na mě a vlezl si do postele. "Dík." Oplatil jsem mu úsměv a šel se vysprchovat a vyčistit zuby.
Sachio přiběhl do deseti minut. Z vlasů mu ještě odkapávali kapičky vody. "Koupelna je volná." Usmál se na mě a vlezl si do postele. "Dík." Oplatil jsem mu úsměv a šel se vysprchovat a vyčistit zuby.
Po chvíli jsem už ležel ve své hezké posteli, i když jsem chtěl původně jinou, tak se mi začala líbit. Možná se mi teď líbí víc než ta mnou vybraná. Tuhle mi totiž doslova Keishi vnutil, ale jsem za ní rád. Je hezká, dokonce svítí. Říkal jsem vám, že má malou lucerničku takže, když si čtu, tak se dost hodí.
"Dobrou noc." Popřál mi Sachio a zhasl svou lampičku na nočním stolku. "Dobrou." Zhasl jsem lucernu a pořádně se zachumlal do peřiny. Do několika minut jsem usnul. Byl jsem hrozně unavený a ta pěkně měkoučká postýlka mě uspala.
"Dobrou noc." Popřál mi Sachio a zhasl svou lampičku na nočním stolku. "Dobrou." Zhasl jsem lucernu a pořádně se zachumlal do peřiny. Do několika minut jsem usnul. Byl jsem hrozně unavený a ta pěkně měkoučká postýlka mě uspala.
Ráno mě neprobudil budík, nýbrž pobíhání Sachia po pokoji. "Co se děje?" Zeptal jsem se unaveně. Na vstávání měli ještě dost času, tak proč už vstal. "Ahoj." Usmál se na mě a začal hrabat v tašce. "Proč tu tak histerčíš?" Pořád jsem nechápal. "No, nevím kam jsem dal dárek pro Nicka senpai." Podíval se do šuplíku v posteli. "Tady!" Vyjekl šťastně a vytáhl elegantně zabalený balíček ovázaný červenou stužkou. "Proč dárek?" Pomalu jsem se zvedl do sedu. "Senpai, ty si zapomněl?!" Zvolal nevěřícně. "A na co jsem neměl zapomenout?"
"Niboru má dneska narozeniny."
"Cože?"
"narozeniny." Zopakoval to Sachio ještě jednou. " Dneska?" Zeptal jsem se pro ujištění. Sachio přikývl. " A to jste mi to někdo nemohl říct dřív?!" Vyjekl jsem podrážděně. "Promiň, já myslel, že to víš." Omluvil se a vyběhl z pokoje. "Počkej, kam to běžíš?!" Zavolal jsem na něj, ale už se neozval.
No bezva, tak ne jen, že mě probudil dřív, ale taky nemám pro Nicka žádný dárek. Ne, že by mi na tom nějak záleželo, ale stejně jsem nějaký menší mohl sehnat. Ale měli mi říct, že má narozeniny! Já taky nemám čas myslet na všechno. Pomalu jsem se vyhrabal z postele a převlékl do černých džínů s přezky a metalového, volného trička. V koupelně jsem si vyčistil zuby a upravil vlasy a odešel jsem do kuchyně.
"Niboru má dneska narozeniny."
"Cože?"
"narozeniny." Zopakoval to Sachio ještě jednou. " Dneska?" Zeptal jsem se pro ujištění. Sachio přikývl. " A to jste mi to někdo nemohl říct dřív?!" Vyjekl jsem podrážděně. "Promiň, já myslel, že to víš." Omluvil se a vyběhl z pokoje. "Počkej, kam to běžíš?!" Zavolal jsem na něj, ale už se neozval.
No bezva, tak ne jen, že mě probudil dřív, ale taky nemám pro Nicka žádný dárek. Ne, že by mi na tom nějak záleželo, ale stejně jsem nějaký menší mohl sehnat. Ale měli mi říct, že má narozeniny! Já taky nemám čas myslet na všechno. Pomalu jsem se vyhrabal z postele a převlékl do černých džínů s přezky a metalového, volného trička. V koupelně jsem si vyčistil zuby a upravil vlasy a odešel jsem do kuchyně.















