
Tááák, už tu jsem zase :) jako, sobota byla úžasná... Jeli jsme vlastním autem na zkoušku do tělocvičny, kterou jsme si pronajmuli!! Bylo to super, je velká a super se v ní tancuje. Jediná škoda, že jsme přišli jenom tři namísto pěti, což mě docela mrzelo, ale i tak to bylo skvelé... Umíme další dva tance, takže si myslím, že velký úspěch :)
Užijte si díl povídky :3
Užijte si díl povídky :3
Suzu stál u plotny a zápolil nějakým jídlem. Okolo něj pobíhal Sachio a připravoval na stůl nějakou výzdobu. Keishi seděl na židli s novinami v ruce a četl si. Malá Shizuka byla taky vzhůru. Tahala Suzua za kalhoty a něco mu říkala. Ta scéna vypadala vážně komicky. Tohle je vážně punk-rocková kapela.
"Ne Shizu-chan, nemůžeme vzbudit tatínka, ještě to není hotové." Domlouval zoufale malý černovlásek holčičce přitom, co něco zběsile míchal na pánvi. "Ale… musíme vzbudit tatínka." Oponovala mu a tahala ho za nohavici. "Vzbudíme ho až to bude hotové, běž pomoct Sachiovi, ten ji potřebuje." Usmál se na ní. "Jo, Shizu-chan, pomůžeš mi prostřít stůl?" Zeptal se jí blonďák vlídně. "Ne, budu pomáhat tobě." Usmála se a přiběhla ke mně. "Co?!" Vyjekl jsem nechápavě, když se mi ta malá obtočila kolem nohy. "Ale on nic nedělá Shizu." Povzdechl si Suzu a dál se věnoval jídlu. "Co to vlastně děláš?" Přešel jsem i se Shizukou na noze k Suzuovi a podíval jsem se mu přes rameno. "Neruš, soustředím se." Napomenul mě Suzu a tak jsem byl nucen trochu poodstoupit. "Dělá Nickovo nejoblíbenější jídlo a chce mít jistotu, že bude výborné." Vlažil se do toho Sachio. "A proč ho dělá k snídani?" Nechápal jsem. "Protože vaří… co, že to vlastně vaříš?"Zeptal se Suzua i Sachio. "Polevu na dort a buďte zticha." Zabručel naštvaně. "Jeho nejoblíbenější jídlo je dort?" Povytáhl jsem obočí, to snad nemůžou myslet vážně. "Ne dort, ale tu polevu, je to směs… no, už nevím čeho, ale prý, že to zbožňuje." Pokrčil Sachio rameny. "Už můžu vzbudit tatínka?" Ozvala se Shizuka. "Ještě pět minut, ano." Pohladil jsem jí po vlasech. "Ne… spíš tak deset, ten cukr si prostě dělá co chce!" Rozčílil se Suzu a bouchl vařečkou do pánvičky. "Suzu… klid, nerozčiluj se." Byl jsem překvapený, Suzu se nikdy nevztekal, ničím netřískal, ani nebyl naštvaný… Tohle bylo úplně nové. Suzu vždycky plakal, nebo se utekl. Byl jsem vážně zmatený.
"Ale… já prostě chci, aby to bylo dokonalé." Zakňoural zoufale. Jo, tak teď už je to Suzu. Nahlas jsem se rozesmál. "Nechápu, proč se tak nervuješ…" Nechápal jsem. Suzu se na mě otočil se slzičkami v očích. "Je to důležité! Vždyť jsem jeho no… kluk." Zrudl po kořínky vlasů. "Ale, Suzu, nečervenej se." Zasmál jsem se. "To je normální mít přítele." Všichni kluci až na malého černovláska se rozesmáli. "Jo, je to normální, kdyby byl holka." Zasmál se Sachio. "No, to máš recht… hele Suzu, neboj, jsme na stejné lodi." Pláchl jsem Suzua do ramene. " Nech…nech toho." Zahuhlal Suzu ztrápeně a dál se věnoval polevě na dort. "No představ si to." Měl jsem chuť ho pošťuchovat. "Nemůžeš se s ním ani držet za ruce na ulici, objímat se, líbat se…" Provokoval jsem ho. Černovlásek posmutněl, bylo vidět jak ho to zamrzelo.
"Na klučičí lásce není nic špatného." Ozval se Keishiho tichý hlas. Všichni jsme se na něj otočili. "Vždyť… nikdo to zle nemyslí…" Odpověděl trochu zaraženě Sachio. Keishi neodpověděl a místo toho se znovu začetl do novin.
"Můšu uš jít vzbudit tatínka?!" Zakřičela Shizuka naštvaně. "Suzu?" Podíval jsem se na chlapce u plotny. "Je to!" Vyjekl nadšeně a otřel si pot z čela. "Můžeš." Usmál jsem se Shizuku, která nadšeně vypískla a odběhla do Nickova a Suzukiho pokoje, kde se po chvíli ozval vyděšený výkřik.
Suzu rychle vytáhl z lednice nádherný dvoupatrový dort s jahodovo-piškotovou náplní a misku s jahodami. Položil to na kuchyňskou linku a opatrně začal na dort vylévat polevu, která se krásně roztékala podél stěn dortu. Vypadalo to úchvatně. Lehce růžová poleva se třpytila od světla v místnosti a dělala to ještě magičtější. Poté, co Suzu dolil polevu, která začala pomalu tuhnout, naskládal na vršek dortu jahody z mističky. Celé své dílo lehce posypal drcenou čokoládou a po okraji jej ozdobil bochánky šlehačky, do nichž zabodl několik svíček a zapálil je. Celý svůj výtvor postavil na stůl a čekal.
"Můžete mi říct, proč na mě Shizuka skočila!" Vběhl Nick nasupeně do kuchyně a strnul na místě. Viděl kluky jak stojí s úsměvy u stolu, kde stál ten nejdokonalejší dort, který kdy v životě viděl. "Co to?!" Nechápal.
"Vše nejlepší k narozeninám." Zakřičeli jsme všichni sborově a začali tleskat. Nibori nemohl uvěřit svým očím. "Vy… vy jste si vzpomněli?!" Vyjekl nadšeně a přeběhl k dortu. Zavřel oči a potom, co si přál přání, sfoukl svíčky. "No, ještě, abychom zapomněli." Zasmál se Sachio. "Děkuju." Poděkoval dojatě Nick a objal Suzua kolem pasu. "To ty si udělal ten úchvatný dort?" Zeptal se ho něžně a odpovědí mu bylo lehké přikývnutí. "Jsi úžasný." Pohladil ho Niboru po tváři a Suzu nad jeho slovy lehce zčervenal. Po chvíli se od sebe konečně odtáhli a mohlo tak začít rozdávání dárků, jen připomínám… já nemám nic. Prostě jsem na něj zapomněl.
"Vše nejlepší Nicku-senpai." Podal Nickovi dárek Sachio a čekal až ho rozbalí.
"Díky." Usmál se na něj rudovlásek a začal se dobývat pod obal, kterým byl dárek zabalen. "Děkuju!" Vyjekl, když spatřil poměrně velkou, plastovou krabičku do šestiúhelníku celou naplněnou barevnými a různě tvarovanými trsátky. Měli různou tvrdost a různou šířku a bylo jich v té krabičce asi tak sto. "Líbí se ti?" Zajímal se Sachio s nadšeným úsměvem. " Moc." Usmál se na něj a odložil krabičku na stůl. "Tady je dárek ode mě." Zabručel Keishi a vrazil mu do ruky moc hezky zabalený balíček ovázaný několika mašlemi a stuhami. "Díky." Zazubil se na něj a jal se do rozbalování balíčku.
"Díky." Smál se, když vytáhl mléčnou čokoládu s kousky želé. "Nevěděl jsem jakou máš rád, tak jsem po nějaké chmátl." Okomentoval to s lehkým nezájmem nejvyšší a znovu se začetl do novin. "I tak díky." Zasmál se.
Suzu se na Nicka sladce usmál a přešel k němu. Když byl téměř u něj bylo viděl jak se začíná červenat. "M…mám taky pro tebe dárek." Zamumlal. "A jaký pak?" Zajímal se s úsměvem rudovlásek a objal ho kolem pasu. Suzu ještě víc zrudl. Vytáhl se na špičky a něco mu zašeptal do ucha. Na Nickově tváři se rozlil široký úsměv. "Tak to se už těším na večer." Vtiskl mu krátký polibek.
"Ne Shizu-chan, nemůžeme vzbudit tatínka, ještě to není hotové." Domlouval zoufale malý černovlásek holčičce přitom, co něco zběsile míchal na pánvi. "Ale… musíme vzbudit tatínka." Oponovala mu a tahala ho za nohavici. "Vzbudíme ho až to bude hotové, běž pomoct Sachiovi, ten ji potřebuje." Usmál se na ní. "Jo, Shizu-chan, pomůžeš mi prostřít stůl?" Zeptal se jí blonďák vlídně. "Ne, budu pomáhat tobě." Usmála se a přiběhla ke mně. "Co?!" Vyjekl jsem nechápavě, když se mi ta malá obtočila kolem nohy. "Ale on nic nedělá Shizu." Povzdechl si Suzu a dál se věnoval jídlu. "Co to vlastně děláš?" Přešel jsem i se Shizukou na noze k Suzuovi a podíval jsem se mu přes rameno. "Neruš, soustředím se." Napomenul mě Suzu a tak jsem byl nucen trochu poodstoupit. "Dělá Nickovo nejoblíbenější jídlo a chce mít jistotu, že bude výborné." Vlažil se do toho Sachio. "A proč ho dělá k snídani?" Nechápal jsem. "Protože vaří… co, že to vlastně vaříš?"Zeptal se Suzua i Sachio. "Polevu na dort a buďte zticha." Zabručel naštvaně. "Jeho nejoblíbenější jídlo je dort?" Povytáhl jsem obočí, to snad nemůžou myslet vážně. "Ne dort, ale tu polevu, je to směs… no, už nevím čeho, ale prý, že to zbožňuje." Pokrčil Sachio rameny. "Už můžu vzbudit tatínka?" Ozvala se Shizuka. "Ještě pět minut, ano." Pohladil jsem jí po vlasech. "Ne… spíš tak deset, ten cukr si prostě dělá co chce!" Rozčílil se Suzu a bouchl vařečkou do pánvičky. "Suzu… klid, nerozčiluj se." Byl jsem překvapený, Suzu se nikdy nevztekal, ničím netřískal, ani nebyl naštvaný… Tohle bylo úplně nové. Suzu vždycky plakal, nebo se utekl. Byl jsem vážně zmatený.
"Ale… já prostě chci, aby to bylo dokonalé." Zakňoural zoufale. Jo, tak teď už je to Suzu. Nahlas jsem se rozesmál. "Nechápu, proč se tak nervuješ…" Nechápal jsem. Suzu se na mě otočil se slzičkami v očích. "Je to důležité! Vždyť jsem jeho no… kluk." Zrudl po kořínky vlasů. "Ale, Suzu, nečervenej se." Zasmál jsem se. "To je normální mít přítele." Všichni kluci až na malého černovláska se rozesmáli. "Jo, je to normální, kdyby byl holka." Zasmál se Sachio. "No, to máš recht… hele Suzu, neboj, jsme na stejné lodi." Pláchl jsem Suzua do ramene. " Nech…nech toho." Zahuhlal Suzu ztrápeně a dál se věnoval polevě na dort. "No představ si to." Měl jsem chuť ho pošťuchovat. "Nemůžeš se s ním ani držet za ruce na ulici, objímat se, líbat se…" Provokoval jsem ho. Černovlásek posmutněl, bylo vidět jak ho to zamrzelo.
"Na klučičí lásce není nic špatného." Ozval se Keishiho tichý hlas. Všichni jsme se na něj otočili. "Vždyť… nikdo to zle nemyslí…" Odpověděl trochu zaraženě Sachio. Keishi neodpověděl a místo toho se znovu začetl do novin.
"Můšu uš jít vzbudit tatínka?!" Zakřičela Shizuka naštvaně. "Suzu?" Podíval jsem se na chlapce u plotny. "Je to!" Vyjekl nadšeně a otřel si pot z čela. "Můžeš." Usmál jsem se Shizuku, která nadšeně vypískla a odběhla do Nickova a Suzukiho pokoje, kde se po chvíli ozval vyděšený výkřik.
Suzu rychle vytáhl z lednice nádherný dvoupatrový dort s jahodovo-piškotovou náplní a misku s jahodami. Položil to na kuchyňskou linku a opatrně začal na dort vylévat polevu, která se krásně roztékala podél stěn dortu. Vypadalo to úchvatně. Lehce růžová poleva se třpytila od světla v místnosti a dělala to ještě magičtější. Poté, co Suzu dolil polevu, která začala pomalu tuhnout, naskládal na vršek dortu jahody z mističky. Celé své dílo lehce posypal drcenou čokoládou a po okraji jej ozdobil bochánky šlehačky, do nichž zabodl několik svíček a zapálil je. Celý svůj výtvor postavil na stůl a čekal.
"Můžete mi říct, proč na mě Shizuka skočila!" Vběhl Nick nasupeně do kuchyně a strnul na místě. Viděl kluky jak stojí s úsměvy u stolu, kde stál ten nejdokonalejší dort, který kdy v životě viděl. "Co to?!" Nechápal.
"Vše nejlepší k narozeninám." Zakřičeli jsme všichni sborově a začali tleskat. Nibori nemohl uvěřit svým očím. "Vy… vy jste si vzpomněli?!" Vyjekl nadšeně a přeběhl k dortu. Zavřel oči a potom, co si přál přání, sfoukl svíčky. "No, ještě, abychom zapomněli." Zasmál se Sachio. "Děkuju." Poděkoval dojatě Nick a objal Suzua kolem pasu. "To ty si udělal ten úchvatný dort?" Zeptal se ho něžně a odpovědí mu bylo lehké přikývnutí. "Jsi úžasný." Pohladil ho Niboru po tváři a Suzu nad jeho slovy lehce zčervenal. Po chvíli se od sebe konečně odtáhli a mohlo tak začít rozdávání dárků, jen připomínám… já nemám nic. Prostě jsem na něj zapomněl.
"Vše nejlepší Nicku-senpai." Podal Nickovi dárek Sachio a čekal až ho rozbalí.
"Díky." Usmál se na něj rudovlásek a začal se dobývat pod obal, kterým byl dárek zabalen. "Děkuju!" Vyjekl, když spatřil poměrně velkou, plastovou krabičku do šestiúhelníku celou naplněnou barevnými a různě tvarovanými trsátky. Měli různou tvrdost a různou šířku a bylo jich v té krabičce asi tak sto. "Líbí se ti?" Zajímal se Sachio s nadšeným úsměvem. " Moc." Usmál se na něj a odložil krabičku na stůl. "Tady je dárek ode mě." Zabručel Keishi a vrazil mu do ruky moc hezky zabalený balíček ovázaný několika mašlemi a stuhami. "Díky." Zazubil se na něj a jal se do rozbalování balíčku.
"Díky." Smál se, když vytáhl mléčnou čokoládu s kousky želé. "Nevěděl jsem jakou máš rád, tak jsem po nějaké chmátl." Okomentoval to s lehkým nezájmem nejvyšší a znovu se začetl do novin. "I tak díky." Zasmál se.
Suzu se na Nicka sladce usmál a přešel k němu. Když byl téměř u něj bylo viděl jak se začíná červenat. "M…mám taky pro tebe dárek." Zamumlal. "A jaký pak?" Zajímal se s úsměvem rudovlásek a objal ho kolem pasu. Suzu ještě víc zrudl. Vytáhl se na špičky a něco mu zašeptal do ucha. Na Nickově tváři se rozlil široký úsměv. "Tak to se už těším na večer." Vtiskl mu krátký polibek.















