close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Všechno nejlepší, marode

14. března 2014 v 20:30 | Hanako Hyuuga |  Ostatní jednorázovky
Tak, hlásím se s jednorázovkou! Asi ani neuhodnete na jaký je pairing... Jen tak na okraj. Tenhle pár zbožňuji a dost mě vyděsilo, když jsem zjistila, že v Česku vlastně neexistuje a ve světě jsou na něj v angličtině jen dvě povídky! Jako, vážně jsem soptila vzteky. Takže jsem napsala povídku. Je... zvláštní, ale mně se nějaký zpúsoběm hrozně líbí.
Tímto dávám do povědomí pairing... ZiBomb!!
Tak doufám, že se vám bude líbit. :3



Hudba se rozeznívala sálem. Odrážela se od zdí a vracela se zase zpátky. Podlaha se chvěla od přebasovaných reproduktorů. Šest kluků tančilo uprostřed místnosti. Tekl z nich pot a jejich ztrhané tváře vypovídali o tom, že je zmáhá únava. Posledních několik pohybů a závěrečná póza.
Choreograf vypnul hudbu. "Skvěle hoši, dáte si to ještě jednou, naposledy." Rozhodl a všichni se svalili v protestech na zem. "Ale, už to jedeme nejméně po sté." Postěžoval si vysoký kluk s delšími hnědými vlasy, klečící únavou na zemi. Nebyl moc dobrý tanečník a měl ze všech nejmenší fyzičku. "Jaehyo má pravdu, už nemůžu." Postěžoval si další z nich. "Ale no tak, to jste takové padavky?!" Pobízel je choreograf. "Ještě jednou si to dáme." Rozhodl jejich leader a pohodil jeho bílými vlasy, které se mu lepili na čelo. Zbylých pět chlapců vyřízených na zemi nesouhlasně zabručelo, ale na příkaz svého leadra se začali zvedat na nohy. "Tak se mi to líbí." Pousmál se choreograf a znovu pustil hudbu.
Naštvaně propaloval tančící skupinku. Jak rád by tančil s nimi. Založil si ruce na prsou. Kdyby věděli jak hrozné je nemoct tančit, tak by si užívali každou chvilku strávenou tancem. Podíval se na svou nohu, kterou měl po koleno obalenou sádrou. Nejhorší je pro tanečníka nemoc tančit. V hnědých očích se zaleskl smutek, když se díval na jedno volné místo ve formaci. Stačil jeden neopatrný krok a zařídil měsíční neschopenku. Zaklonil hlavu a podíval se přímo do rozsvícené zářivky. Co na tom, že to prý zhoršuje zrak, alespoň neuvidí to, jak tančí bez něj. Bez jednoho z hlavních tanečníků. Připadal si nepotřebný. Tanec je jediné, co skutečně umí a teď nemůže nic. I do schodů mu musí pomáhat, jinak by se zřítil a udělal si ještě další úraz. Vzpomněl si na minulí týden, kdy si udělali menší párty. Vážně to s tím pitím přehnal. Poté, co se mu se mu podařilo vyškrábat do prvního patra, vzpomněl si, že dole nechal mobil. Malátně vstal a jal se sestupovat po schodech. V tom mu podjela noha a on se zřítil až dolů, kde v bolestech ležel.
Z reproduktorů se ozval nádherný hlas jejich bělovlasého leadra "Zico." Vydechl tiše. Byl to právě on, kdo ho na zemi našel a přivolal záchranku. Zaposlouchal se do rapu a podíval se na bělovláska, jak se snaží vypadat drsně, ale jenom oni vědí, že takoví vůbec není. Nechával se unášet jeho hlasem. Jak on ten hlas zbožňoval. Slýchával ho každý den a pokaždé, když ho uslyšel se jeho nitrem prohnal jakýsi tajfun. Děsil ho ten pocit a zároveň ho miloval. Bylo to něco, na co se těšil, když ráno vylézal z postele a večer, když šel spát se děsil toho, že ho příštího rána už neucítí.
Hudba skončila. Uvědomil si, že při Zicovým rapu unešením zavřel oči. Nemohl uvěřit, že někdo může rapovat tak rychle a přitom tak krásně. "Dobré kluci, tak zase zítra." Pochválil je choreograf. "Zítra ne, máme volno." Zastavil ho Zico a otočil se na blonďáka, sedícího na zemi se sádrou na noze. "Zítra má tady náš marod narozeniny." Zasmál se druhý hlavní tanečník, zatím co lovil v tašce pití, aby se mohl vzápětí hltavě napít. "Že B-bombe." Doplnil, když se dosyta napil. Jmenovaný bez špetky zájmu něco zabručel a oplatil Zicovi pohled. Chtě, nechtě se musel sebou lehce ošít. V tom pohledu bylo něco, co nebyl schopný identifikovat. Nemohl od jeho očí odtrhnout pohled. Připadal si hypnotizován jeho pohledem.
Zico si ho přeměřil a s lehkým zamračením k němu přešel. "Bolí tě ta noha?" Zeptal se přímo. "Trochu." Zamručel B-bomb a odolal touze utéct tomu pohledu, jenž mu vyvolával lehké mravenčení v těle, někde v žaludku. Jiho, tak znělo Zicovo opravdové jméno, si B-bombovu nohu prohlédl. "Měl bys jí mít zvednutou." Pokáral ho jemně. "Až přijedeme domů, něčím ti ji podložíme." Rozhodl a vstal od něj. " Rychle kluci, už se těším domů!" Vyjekl vesele černovlasý, nejmenší raper a odběhl i s ostatními do šaten.
Blonďáček si povzdechl. Nechali ho tu a odešli. Opět pocítil zbytečnost. Byl jim jen na obtíž. S menšími bolestmi se mu podařilo vydrápat se do stoje. Natáhl se pro berle, které byli opřené o zeď vedle něho. Pomalu se začal skákat ven z budovy. Naštěstí tu byli výtahy, takže nemusel zkoušet štěstí na schodech.


Kluci už seděli v autě a o něčem se bavili. Všichni zmlkli, když otevřel dveře auta. Nekomentoval to. Nemohl říct, že mu to bylo úplně jedno, spíš ho to mrzelo. Nahlas si, ale nedovolil říct nic. Nechtěl před nimi vypadat jako nějaká citlivka. Vždycky se snažil tvářit, že jde všechno kolem něj, že na něj nic nepůsobí. Vypadal jako frajer, nad věcí a cool B-bomb. Kdyby ho ovšem někdo znal do hloubky, zjistil by, jak křehká ta cool slupka je. Stačilo by málo a rozpadla by se. "Tak, konečně všichni." Neodpustil si kousavou poznámku P.O. Ač byl ze všech nejmladší, byl to právě on, kdo si dělat ze všech největší legraci. Nevadilo mu, když z toho byli ostatní smutní, nebo naštvaní. Bavilo ho to, tak proč by přestával.
Blonďák o berlích byl ticho. Od skákal až do zadu a sedl si vedle jejich nejstaršího a zároveň i nejmenšího člena, Taeila. "Jsi v pořádku?" Zeptal se ho malý černovlásek a poupravil si vlasy, aby mu nepadali do čela. Lehce přikývl a zadíval se z okénka. Neměl na ně vůbec náladu, nejradši by čas strávil v dormu v posteli a nevylezl by dokud by se mu noha neuzdravila. Auto se propletlo na parkovišti a rozjelo se k jejich domovu.
Kluci se jej několikrát snažili vtáhnout do rozhovoru, ale on je pokaždé odbil jedním, či dvěma slovy. Nakonec si vrazil do uší sluchátka a dál pozoroval okolí.

Zico se na blonďáka starostlivě podíval. Nebylo novinkou, že se starší snažil působit chladně a s nadhledem, ale tohle bylo až moc. Nebylo zvykem, aby si B-bomb zalezl dozadu a jen tak se sluchátky pozoroval, co se dělo venku. Většinou poslouchal kluky, jak se baví a sem tam řekl nějakou vtipnou poznámku, která je všechny rozesmála. Sedával si buď vedle něj, nebo vedle U-kwona. Moc se o jejich tanečníka bál. Choval se tak od té doby, co si zlomil nohu. Vyděsilo ho, když ho uviděl ležet na zemi bolestí. I přes alkohol v krvi byl najednou střízlivý až dost. Ještě teď cítil ten strach, co cloumal celým jeho tělem, když jel v sanitce a koukal se na tvář zkřivenou bolestí. Zůstal u druhého v nemocničním pokoji celou noc. Hladil ho po vlasech a šeptal mu uklidňující slova. Tu noc si uvědomil, že ke staršímu cítí víc, než by obyčejné přátelství dovolovalo. Miloval ho.


Do dormu dojeli kolem osmé večer. Většinou se ještě dívali na film, než se všichni odebrali do svých ložnic. V prvním patře, kde ložnice byli, byli tři. V jedné spal Zico, Jaehyo a P.O. Ve druhé Taeil s Kyungem a ve třetí U-kwon s B-bombem. Naproti schodišti byla ještě jedna koupelna, o kterou se každý den všichni hádali.

"Jdu do pokoje." Oznámil B-bomb a začal poskakovat ke schodům. "nebudeš se s námi dívat na film?" Zeptal se ho o něco menší blonďák. "Ne, jsem unavený, půjdu si lehnout." Ani se na něj neotočil. Měl co dělat, aby se tu nerozplakal. I když se ho U-kwon zeptal, jestli se s nimi nebude dívat, připadal si nechtěný. Přišlo mu, jakoby ten film byla jakási fráze, na kterou se má odpovědět ne. Dál zarmouceně pajdal ke schodům. Nechtěl ostatní zatěžovat tím, že je bude volat, aby mu do nich pomohli. Pomůže si sám.
"Počkej, pomůžu ti." Usmál se na něj Zico a vzal jej kolem ramen. "T-to nemusíš." Vykoktal ze sebe starší, neb byl překvapený a rozrušený z intimní blízkosti bělovláska. Tělo se mu lehce třáslo a dlaně se mu začali potit. "Ale jo. Nechci, aby se ti stalo něco dalšího." Usmál se mladší a pomalu ho začal tahat do schodů. Blonďáka rozčílilo, že ho Jiho považuje za nemohoucího a odstrčil ho od sebe. Zadýchaně se opřel o zeď, nebylo vůbec snadné vyjít ty nenáviděné schody. "Co se děje?" Nechápal leader. "Ne-nejsem nemohoucí, jak si my-myslíš." Zafuněl naštvaně se známkou smutku v hlase.
Mladší nechápal o čem to mluví, nikdy ho nebral jako nemohoucího, nebo invalidního. Věděl, že má s vycházením a scházením schodů kvůli noze problémy, ale to neznamená, že ho bere tak, jak sám blonďáček říká.
"Nemyslím." Řekl pevně. "Jen ti chci pomoct." Dodal s milým úsměvem a opět si dal jeho ruku kolem ramen. Druhý byl zticha a nechal se vytlačit až nahoru do chodby. "Díky." Zavrčel nenávistně a začal pajdat ke dveřím do pokoje. Měl pocit, že kdyby tu se Zicem zůstal ještě chvíli, tak by se určitě rozplakal. Nechtěl, aby si o něm myslel to, co si o něm asi teď myslí. Než zavřel dveře do pokoje, tiše vzlykl.


Díval se na blonďáčkovi vzdalující se záda. Nechápal, co to do něj vjelo. Nebo spíš, co s ním bylo celý týden. Nechápal vůbec nic ve spojitosti s Minhyukem. Uslyšel nějaký divný zvuk. Zbystřil jestli ho nezaslechne znovu. Nic neslyšel. Měl divný pocit. Opatrnými kroky přešel až k B-bombovému pokoji a poslouchal. Další zvuk protnul ticho. Tentokrát slyšel dobře, co to je a o to víc byl zmatený. Minhyuk, ten chladný a cool Lee Minhyuk, brečí?! Nemohl uvěřit svým uším. Nikdy by si byl nepomyslel, že to někdo jako on umí. Odvážil se lehce nakouknout do dveří a ujistit se, jestli to jsou opravdu vzlyky. Byly.
Blonďák ležel skrčený na posteli, rukama objímajíc si kolena. Slzy mu máčeli obličej a stékali dál až se vpíjeli do povlečení, kde zanechávali mokré skvrny. "Minhyuku, co se děje?" Přisedl si k němu mladší a starostlivě se na něj díval. B-Bomb zavrtěl hlavou. Tohle nechtěl. Nechtěl, aby jej kdokoli z kluků takhle viděl. Zničeného, ztrápeného a zmateného vlastními pocity. Nechtěl, aby jej takhle viděl Zico! U ostatních by se s tím vyrovnal, ale u něho ne. Nechtěl, aby mi o něm myslel něco špatného. Chtěl, aby si myslel to, co ostatní, že je mu vesměs všechno jedno a nic ho nerozhází.
"No tak, Hyuku… Řekni, co tě trápí a společně to vyřešíme, jo." Mile se na něj usmíval. Nevěděl, co má dělat. Blonďáček ho děsil, nikdy ho neviděl brečet, nevěděl, čím ho má utěšit. Připadal si jako lapen v síti, protože druhý neodpovídal a jenom vzlykal. Připadal si zoufale. Mučilo ho to, že se blonďatý evidentně něčím trápí, ale on si toho vůbec nevšiml. Chtěl mu pomoct. Zraňovalo ho vidět, ho takhle zhrouceného a plačící ho. S malým odhodláním mu položil ruku na záda. Vnímal jeho horkost a třas celého těla. "Šššš. Ať už jde o cokoliv, spolu to vyřešíme, neboj se." Šeptal slova, která mu vycházela z úst úplně sama. Lehce jej hladil po zádech a šeptal mu slova útěchy. Nevěděl, kde se to v něm vzalo. Ten, který nikdy v životě nikoho neuklidňoval, se teď pokoušel uklidnit svou lásku. Moc se snažil, trhalo mu to srdce, když takhle B-bomba viděl. "J-Jiho." Zakňoural tiše a setřel si slzy z tváře. Bělovlásek se zaradoval, snad proto, že doufal v nějaké informace o původci toho pláče.
"Běž pryč." Zamumlal tiše menší s pohledem upřeným na prostěradlo. Ve skutečnosti nechtěl, aby šel pryč, ale chtěl si zachovat alespoň zbytek důstojnosti, která mu zbila.
"Cože?!" Nechápal mladší. Proč ho tu nechtěl? Z jakého důvodu? "B-běž pryč." Zašeptal znovu. Cítil, že nebude trvat dlouho a neudrží slzy, které se mu drali do očí. "Ne." Řekl vážně vyšší. Nemohl tady chlapce nechat v takovém stavu. Chtěl ho utěšit, chtěl to být on, komu se Minhyuk svěří, i kdyby ho k tomu měl donutit.
B-bomb se na něj zmateně podíval. Oči měl lehce zarudlé od pláče, brada se mu lehce třásla, neb se snažil, aby se opět nerozbrečel. "Chci vědět, co se děje Hyuku!" Pronesl rázným, pevným hlasem a díval se mu přitom do očí. Starší lehce zavrtěl hlavou. Nechtěl mu nic říkat, ani nevěděl co. Byl zmatený. V mysli se mu honila spousta myšlenek, které nedokázal už ani rozřadit kam patří. Potřeboval se s tím vypořádat sám. Srovnat si myšlenky a zapomenout ty nejbolestivější. "N-nechci ti n-nic říkat." Vysoukal ze sebe, ač nechtěl. Nechtěl mladšího ranit, už pro pocity, které k němu cítil. Ač nevěděl jaké city k druhému choval, cítil však, že pro něj byl důležitější než ostatní kluci ve skupině.
Jiho se zarazil. Tohle zabolelo a hodně. Odolal touze mu jednu vrazit a zvedl se. " Tak si tu buď sám, když to tak chceš." Zabručel naštvaně a zamířil ke dveřím. Blonďák vytřeštil oči. Nepříjemně ho píchlo v hrudi. Měl nutkání se zvednout a Zica zastavil. Vždyť, tohle přeci chtěl, nebo ne? Tak proč má ten divný pocit v hrudi.
Jiho se zastavil před dveřmi, ruka na klice. Nechtěl tady nechat staršího v takovém stavu. Rozčílení však bylo silnější. Otevřel dveře.
Proč má takové nutkání ho zastavit. Ptal se sám sebe chlapec na posteli. Cítil své hlasitě bijící srdce, jak mu zběsile bušilo do hrudního koše. "J-Ji…" Zico odešel. "Ho." Dořekl tiše. V tu chvíli se cítil mnohonásobně hůř. Připadal si smutně, zmateně, nepotřebně a teď se k tomu přidalo i provinile. Nutkání rozběhnou se za druhým byla čím dál větší. Musel za ním. Musel. Nestihl si ani vzít berle a už skákal po jedné noze ke dveřím a následně i ke schodům, kde slyšel Zica scházet dolů do obýváku. "Zico." Vyjekl tiše a ještě zrychlil.
Naštvaně kráčel dolů ze schodů. Nechápal, co blonďák tak vyvádí. Chtěl mu jenom pomoct. Zastavil se uprostřed schodů. Takhle mu moc nepomohl. Tím, že se na něj naštval ho spíš rozčílil taky. Sklopil hlavu. Co to zase udělal?! Vždycky se snaží někomu pomoct, ale nikdy se mu to nepovede. Povzdechl a otočil se s úmyslem vrátit se zpátky do B-Bombova pokoje. "Hyuku!" Vyjekl, neb viděl blonďáka jak seskakuje ze schodů dolů. Neměl berle, bliklo mu hlavou.
"Zico." Zakňučel provinile. Potřeboval se mladšímu omluvit, že jej naštval. Nechtěl, aby byl na něj nahněvaný. "Hyuku, opatrně!" Vyjekl mladší ve chvíli, kdy staršímu podjela noha. Viděl jeho vyděšené oči. I on byl vylekaný. Na poslední chvíli jej stihl zachytit a pevně si ho přitiskl na hruď.
Vytřeštil oči. Myslel, že ucítí bolest, ale místo toho se ocitl v pevném náručí vyššího z nich. "Ji-ho." Vydechl tiše. Zico si ho k sobě přitáhl ještě pevněji. "Musíš být opatrnější." Pokáral ho lehce. Ještě teď s ním cloumal strach, co by se stalo, kdyby ho nezachytil?! "Promiň." Zamumlal tiše. Byl celý nesvůj z toho, kde se to najednou ocitl. Celé jeho tělo ztuhlo. Nebyl s to pořádně myslet. Zaskočilo ho, že jsou u sebe tak blízko. "Mně se neomlouvej, to tobě by se něco stalo." Pousmál se bělovlasý a dál svíral menšího v náručí.
"Em…Zico… už mě můžeš pustit." Zamumlal po krátké chvíli B-Bomb. Ne, že by se mu to nelíbilo, právě až moc. Cítil se, jakoby neměl žádné starosti, když ho takhle svíral. Nechápal se. Byl vyděšený ze sám sebe. Z toho co cítil.
"Jej, promiň." Usmál se na něj Zico a postavil ho na schod avšak, kdyby mohl, nepouštěl by ho.
Bylo ticho. Ani jeden neměl co říct, nebo spíš se báli.
B-Bomb sklopil pohled a skousl si rty. Takhle atmosféra mu byla nanejvýš nepříjemná. Cítil na sobě druhého pohled. Lehce se otřásl. Jakoby do něj propaloval díru. "Em... J-Jiho?" Zamumlal tiše a nesměle se mu podíval do očí. "Um? Co?" Zeptal se tiše, neb mu připadalo, že kdyby mluvil normálně, byl by slyšet až dolů. "Proč se n-na mě takhle díváš?" Musel se zeptat, byl z toho nesvůj, jak upřený pohled byl. Viděl v těch očích zvláštní kouzlo. Nemohl od nich odtrhnout oči. Viděl v nich něco, co ještě nikdy neviděl. "Nemůžu?" Zeptal se Zico a obdařil ho lehkým úsměvem. Měl neuvěřitelnou touhu ho znovu obejmout, dotknou se ho, nebo políbit. "Pojď do pokoje." Usmál se přátelsky, ale v tom úsměvu bylo víc, než by si někdo jiný myslel.
Minhyuk hlasitě polkl a nepřítomně přikývl. Nemohl se přestat dívat do jeho očí. Byl jimi úplně uchvácen. "Tak pojď." Slyšel jeho nádherný hlas, rozechvívající celé jeho tělo. Nebyl schopen pohybu, tak ho ten pohled očaroval.
Zicův úsměv se rozšířil. "Tak tě odnesu." Pronesl nakonec. Než se stačil starší nadát, ocitl se ve vzduchu, v Zicově náručí. "Pust mě!" Vyjekl nechápavě a začal se sebou vrtět. Bylo tak příjemné, až se toho děsil. Cítil horkost v těle a na místech, kde se ho Zico dotkl, byť jen přes oblečení, ho příjemně pálilo. "Žádné diskuze." Zasmál se Bělovlásek a vyrazil do pokoje.
Za pár okamžiků už Zico pokládal B-bomba do postele a hned na to si lehal vedle něj. "Co to děláš?!" Nechápavě se na něj podíval. Jiho se na něj nervózně díval. "Víš Minhyuku… Chtěl… chtěl bych něco zkusit." Vydechl tiše. "C…co?!" Zeptal se zmateně, neb netušil o čem mladší mluví.
Nahlas polkl a uklidnil své splašené srdce. Zavřel oči, aby je vzápětí mohl hned otevřít. Pomalu se začal přibližovat k jeho obličeji. Díval se do těch mírně vyplašených očí a nepochyboval o tom, že musí vypadat stejně vyděšeně. Ten strach, co se proháněl jeho tělem byl strašlivý. Dlaně se mu potili nervozitou a dech byl až nepřirozeně rychlí. Dostal se těsně k jeho obličeji. "Chci… tě políbit." Zašeptal tiše a bojácně spojil jejich rty. Bylo to jako zásah elektrickým proudem. Bylo to pro ně něco jiného, zvláštního, něžného… krásného. Netušili, že může být polibek tak krásný.
Vyplašeně se od něj odtáhl. "C…co si to?!" Vyjekl nechápavě a rukou si zakryl ty. "Polibek." Zamumlal druhý tiše. Nebyl si jistý, jestli Hyuk bude pro nebo proti. "A…ale to nejde!" Vyšiloval a sedl si. Byl zmatený, nechápal, co to do Jiha vjelo. "Proč?" Sedl si vedle něj a nesměle ho objal kolem ramen. "Vždyť… Hrrr. Jiho, tohle nejde, vždyť… jsme oba kluci." Podíval se mu do očí. Prohnal se jimi elektrický proud. Dívali se na sebe a najednou se všechno zdálo jednoduché. Bylo jednoduché někoho mít rád. "Je to snad špatně?" Vydechl tiše Zico a opět se přiblížil k jeho rtům.
"J…jo." Zamumlal tiše, ale už si tím nebyl tak jistý. "Opravdu?" Zeptal se a znovu se k němu přiblížil. ,,A c…co je na tom špatně?" Zeptal se tiše, byl zklamaný z toho, že se to Minovi nelíbilo tak, jako jemu. Políbil ho znovu a snažil se do něj dát všechen cit, který k němu cítil.
Starší se nechal líbat. Nemohl si pomoct, ale líbilo se mu to. Bělovlásek se po chvilce odtáhl. "Stále si myslíš, že je to špatně?" Zeptal se ho tiše. Menší lehce zavrtěl hlavou. "Ne." Zamumlal než on spojil jejich rty v jedno.
Nástěnné hodiny odbyli půlnoc. "Všechno nejlepší, marode."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Arigato za návštěvuSmějící se