close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Vypravování o dvou bláznech 3.díl

10. března 2014 v 19:07 | Itaan |  Vypravování od dvou bláznech

Čauky mňauky! Nu, itánek má pro vás další díl eh...Teď se mi to píše, pěkně rychle a dobře. Ale až se na něčem zaseknu, tak už to tak dobrý nebude (hm..Itane you don't say -.-") vážně...dnes mám opravdu...skvělý den :D nu nic...čtětě děťátka moje :D Byee =^-^=





Kyuhyunovi se divoce rozbuší srdce, když si přečte těch pár zpropadených slov, která mu změní život víc, než by si teď vůbec dokázal připustit. Jak jako psychiatrie?! Znamená to, že tenhle kluk je…blázen? Nesmysl, kdyby byl blázen, určitě by šplhal po stromech... žužlal banánovou slupku a všechny okolo přesvědčoval, že je opice ne? Pomyslí si. Ale hned v zápětí mu dojde, jak hloupě to zní. Copak duševně nemocní lidé se projevují jen takhle? Jsi hlupák Kyuhyune! Zanadává sám sobě, což se moc často nestává. Dokonce i v jeho hlavě to znělo, jak kdyby se tomu chlapci vysmíval a za to ho to nepěkně píchlo u srdce. Nepříjemně a bolestivě, jak kdyby mu do něj někdo vrazil tenkou, ostrou jehličku. To bylo ošklivé.
Sklopí hlavu, jak malé dítě, co rozbilo maminčinu oblíbenou vázu a ta mu teď hrozí prstem, že dostane na zadek. Pak hlavu zvedne. Vážně právě káral sám sebe? To se taky často nestává, on je se sebou přece nadmíru spokojený, vždyť on sám sebe nekáral od té doby co…počkat, on se snad nikdy nezlobil sám na sebe a teď najednou..jako blesk z čistého nebe. Velmi zvláštní. V Kyuhyunově se střídají tváře všemožného zděšení, pohoršení a bůh ví čeho všeho dalšího, tak rychle, že to Sungmin snad ani nemůže stíhat vnímat. Tak dost Kyu, uklidni se a zkus racionálně přemýšlet. Cha to znělo jak z nějakýho filmu. V duchu se zase okřikne, že myslí na kraviny. Vzhlédne a zase koukne chlapci do obličeje. Ten si zatím začal tiše broukat něco pro sebe.

Když opojnost Kyuhyunovy ruky pomalu vymizela, zase se mu do hlavy vrátil hlas jeho bratra. Vyděšeně zamrká a ruku mu rychle vytrhne. Proč jeho bráška na tu chvíli zmizel? Co to s ním ten neznámý chlap udělal? Vypudil brášku, to se nedělá, nechce, aby bráška zmizel. Jeho bratr nikdy nezmizí. Trošku se zamračí.
"Notak Minnie…nemrač se" zaševelí hlas v Sungminově hlavě.
"Zmizel jsi Cho…" kňourne Sungmin potichoučku jak myška.
"Nezmizel Minne, jsem tu s tebou a budu tu navždycky.." opět se ozve někde těsně u sungmina. "Podívej na toho chlapa, není legrační? Nech spomoct, nebo mi tu zmrzneš" dodá ještě Cho. A Sungmin se tichounce zahihňá, tomu, že Kyu momentálně vypadá trochu legračně. Ten jeho vykolejený výraz. Ale pak se v jeho obličeji mihne náznak nedůvěry. Jít s ním? S tímhle mužem, co mu na pár okamžiků vyhnal brášku? Ale Cho to říká a on má vždycky pravdu…je starší.

Kyuhyun vůbec netuší, která bije. Nejdřív mu chtěl na jeho zmatené řečičky něco odpovídat, ale pak mu došlo, že ty věty asi nepatří jemu, nýbrž muži v Sungminově hlavě, který se po něm opičí se jménem. Nechá ho tedy domluvit. Tuší, že by se do toho asi neměl úplně plést. Trošku sebou cukne, když se Sungmin zahihňá. Zčásti, protože je to naprosto nejsladší zvuk, co kdy slyšel a zčásti, protože ho ten kluk děsí. Jo, děsí ho. Koho by neděsil kluk, co nejspíš utekl z blázince a povídá si s imaginárním bratrem, co se jmenuje stejně jako on. To je trošku děsivé ne? Ale i přes svůj pud sebezáchovy, co si už pomalu vyřval plíce, jak pořád křičí "Spakuj se a zdrhni, než tě tenhle malý labilní, naprosto rozkošný, sladký a překrásný kluk podřízne, když se zrovna nebudeš dívat", se rozhodne ho tu nenechat. Neměl by srdce, na to ho tady prostě nechat dál s modrou pusou a nohami jako led. Dlouze oddechne. Pak se pomalými pohyby, aby ho nějak nevylekal, začne soukat z kabátu. I když je to to poslední co by před hodinou udělal, teď je přesvědčen, že je to správně a že ten maličký ho potřebuje víc jak on, který je ještě narvaný ve dvou svetrech, triku a tílku. Pomalu, ještě vyhřátý mu ho přehodí přes drobná ramena a pořádně ho do něj zahalí, pořádně mu to zavine pod krkem. Pak se dotkne jedné jeho nohy, kterou má dolů z lavičky. Pomalu za ní stáhne i tu druhou a chytne je obě za chodidla. Z těch studených nohou mu přejede mráz po celém těle, a když už nemá kabát, je to ještě horší, ale co. Není žádná dylinka, co by to nezvládla. Chlapec se na něj zadívá takovým zvláštním způsobem, ze kterého se udělá Kyuhyunovi poněkud nevolno a donutí ho to sklopit zrak a uklidnit svůj žaludek co se právě rozhodl dělat přemety. Nadává sám sobě do zbabělců.

Sungmin se nechá zahalit do kabátu a až teď se po jeho těle rozběhne pořádná zimnice. Do každého článku prstu, pěkně podrobně. Asi se rozhodla, že Sungmina prožere skrz naskrz. Pevně semkne rtíky. Už mu není tak dobře jako předtím. Schoulí se do kabátu a potlačuje drkotání zubů. Zaskuhrá, když se Kyu dotkne jeho promrzlých chodidel. Rozmrzající prsty bolí. Pokusí se mu vykroutit a schovat si nohy pod sebe ale Kyu mu to nedovolí. Ví, že mu je musí nějak zahřát, protože už mu asi brzy upadnou a on si ty zmrzlé prsty bude moct lámat jako takový ten..z pirátů z karibiku. Kyuhyun se oklepe nechutí při té myšlence, neměl na ten film koukat.

"Poslyš…Sungmine" začne tiše Kyuhyun "nechtěl bys ke mně domů? Venku má dnes v noci pořádně mrznout a já se obávám, že bys to ani ty nepřežil" poví opatrně a pevně mu drží nožky i přesto, že vidí, jak se mu to nelíbí. Tenhle návrh nebyl oplzlý a nezněl nějak jako..wohoo fešáku, tak s tebou bych dnes v noci chtěl strávit pěkně divokou noc. To by k tomuhle tvorečkovi Kyu ani nedokázal. Byl to milý návrh, něžný a starostlivý, bez skrytých úmyslů. Chce mu jenom pomoct. Opravdu moc mu chce pomoct, od zimy…a od Choa..tedy od toho druhého neexistujícího Choa, ale to sotva. Hořce se sám nad sebou pousměje. Už asi taky začíná bláznit. Měl by se hned ráno spakovat, sebrat ztracené štěně a navrátit ho tam kam patří, což by opravdu měl..asi i dle zákona. Ale on nechce, chtěl by si tohle štěňátko nechat navždy, chce, aby to byl normální zdravý kluk, který si bude povídat s opravdovým Choem. Ani neví, proč ho tak vytáčí. Prostě ho to štve, srdce mu divoce bije a on cítí, že všechna nespravedlnost světa se spikla proti tomuhle dokonalému stvoření. Proč tisíce zločinců po světě se můžou válet v penězích, ve svých drahých vilách a být na svobodě zatímco tenhle ubohý klučina musí být s přeludy v hlavě uvězněný v nějakém blázinci? To si přece nezaslouží…on rozhodně ne. Kdyby měl mezi zuby klacek, určitě by ho překousnul, jak vztekle zatíná čelist. Cítí potřebu zadostiučinit celému světu. Asi by se měl vážně co nejdřív zklidnit. Pustí jedno jeho chodidlo a sáhne si do kapsy pro mobil. Vytočí uložené číslo, aby si mohl zavolat taxíka. Rozhodně tohle ubožátko nehodlá táhnout pěšky. Kdy se v něm stačila zrodit taková starostlivost a lítostivost? Vždyť je horší než matka v devátém měsíci. Ale čert to vem. Tenhle kluk to potřebuje.

Sungmin už ale uvízl v zajetí neustávajícího třasu. Je mu strašlivá zima. Na nose se mu zase udělá kapička a od úst vyjde obláček páry, který se následně rozplyne v kousavém, chladném větru.
"Ch-chtěl.." šeptne tiše a ze zavřené pusy se ozývá lehké drkotání zoubků. Proboha, proč to dělal? Teď by mohl ležet sice v tvrdé a nepohodlné posteli, ale zato pěkně vyhřáté s jistotou snídaně, oběda a vlastně s všeobecnou jistotou, že z toho blázince ho nikdo nevykopne dřív, než budou moct. Ale jemu to připadlo zřejmě málo. Teď si nemůže být jistý ničím, jen bráškou. Zavře oči, na jejich řasách se zatetelí pár slziček. Toho si ale Kyuhyun nevšimne, protože už mává na žluté přijíždějící auto.

"Dobrej" zamumlá na taxikáře a koukne na něj pohledem, který ho ujišťuje, že jestli se na něco zeptá, nedostane se mu odpovědi..nebo dostane ale ne příliš slušné.
"Dobrý večer" zahuhlá taxikář celkem překvapeně ale neptá se. Jen mlčí a čeká až si oba nasednou.
Kyu se ohlédne, aby chlapce třeba vzal do náručí, aby nemusel chodit bosý po chodníku, který je dozajista taky pekelně studený. Ale to už Sungmin stojí vedle něj. Nechce, aby ho musel Kyuhyun ještě ke všemu nosit. Když zvládne chodit, tak proč by se nezvládl dostat pár metrů k autu.
Kyuhyunovi zahraje na tváři lehoučký úsměv. Otevře Sungminovi dveře a hlavou mu pokyne, aby si tam vlezl a Sungmin uposlechne. V dlouhém kabátu, ve kterém vypadá jak nějaká neforemná housenčí kukla, protože mu sahá až po kotníky, se nasouká do auta a Kyu vedle něj. Nadiktuje taxikáři svou adresu a zadívá se na Sungmina, který malinko strnule hačá na své půlce zadního sedadla.

Proč sedí s tím neznámým chlápkem v autě? Nechápe to. Rodiče mu vždycky říkali, ať se nebaví s cizími lidmi, natož aby s nimi lezl do auta. Ale tenhle muž mu nevadí, ani bráškovi nevadí. Je s ním příjemně. Je s ním teplo…jo..pěkně teplo. Pomyslí si a už si ani neuvědomí, že se svezl Kyuhyunovi na rameno a pomaličku mu na něm usíná. Teplo, to je to jediné, co ho teď zajímá. Kyuhyun hřeje a Sungmin to cítí i přes kabát a čtyři Kyuhyunovy vrstvy. Horko se pomalu rozlévá po celém Minnieho těle a uklidňuje třas, uklidňuje drkotající se zuby a uklidňuje Sungmina. Už dlouho se mu nepodařilo takhle bezstarostně usnout, aniž by mu do toho kecal bráška. A to všechno díky Kyuhyunovi…a topení v autě. Ale ne to už teď není čas, teď už musí být někde jinde, teď se musí zklouznout po čokoládové klouzačce, která na něj tak vyzývavě mrká ze snu..jen aby si neušpinil kalhoty..to ho teď trápí. Ale bráška si stejně nedá pokoj.
"Tak vidíš…nakonec není tak hrozný ne? Říkal jsem ti to. Snad ti i zachránil život" ozve se Minniemu v hlavičce..ale tak nějak tlumeně, jako pod vodou. Jak kdyby o to Sungmin nestál. Ale stejně je slušnost odpovědět.
"Mmm..měl jsi pravdu, ale teď…mě nech spát Cho.." mroukne už napůl ze snu Sungmin a schoulí se víc do klubíčka. Pohodlněji se uvelebí na Kyuhyunově rameni. Ten zatím s pokleslou čelistí zírá na to, co to to štěně dělá. Ono na něm uslo. Ještě nikdy na sobě nenechal nikoho usnout. Ale on si to tím výrazem přímo vynutil. Jo, přesně tak. Rozhodně to nebude tvoje vina Kyu. Pomyslí si vítězně…chabá výmluva. Ale ten klučina ho vábí. Určitě je to nějaký kouzlo..nebo tak něco. Kyu na toho maličkého letí jak vosa na med. Po chvíli koukne do taxikářova zpětného zrcátka, který nechápavě kouká na divně vyjeveného chlapa, kterému na rameni leží kluk, co si povídá sám pro sebe. Kyuhyun trochu zavrčí, čímž donutí taxikáře, aby se zase věnoval řízení. Tiše si povzdechne.
Auto zastaví, ale on si toho ani nevšimne. Prostě jen okouzleně zírá na Minnieho spící tvářičku. Vypadá tak dokonale klidně, jako kdyby neprožíval nic z toho, co se mu děje. Tohle se povede asi jen ve spánku sladkém a ničím nerušeném. Kyu přemáhá nutkání se k němu přitulit a už nikdy nepustit. Sungmin působí jako plyšáček, heboučký a přítulný. Kyuhyun opatrně pozvedne ruku, aby ho mohl pohladit po tváři. Hřbetem prstů se ho pomalu a opatrně dotkne a sjede jimi až k hraně čelisti. Minnieho líčka jsou zrudlá z toho jak se tak najednou zahřál a ještě je zabalený v kabátě. Vydá ze sebe tichounké zamručení, když se ho Kyuhyun dotkne a oční víčka se mu zachvějí. Hlasitěji odfoukne a pomaličku se začne vrtět. Zřejmě má lehoučký spánek, když ho vzbudil i takhle letmý dotyk. To Kyuhyuna donutí ruku stáhnout. Zatne ji v pěst a trochu zatne čelisti. Co se to s ním sakra děje? Po každém doteku, který mu věnuje se jeho tělo zaplaví horkem, které se usadí v hrudi a sálá tam jako malý šťastný plamínek svíčky. Tohle se mu ještě nikdy nestalo. Je to pro něj úplně neznámé a nové. Ale rozhodně nemůže říct, že by se cítil nepříjemně, naopak…je to uklidňující a..krásné.

Cítí letmý dotek na svojí tváři a to ho probudí. Opravdu má velmi lehký spánek. Probudí ho každé malé zašramocení, všechno co se jen trochu dotkne jeho kůže. Pomaličku rozevře temná kukadla a úzkými škvírkami koukne kolem sebe. Rozespalý je snad ještě rozkošnější. Mroukne a následně zavrní. Pokusí se o protáhnutí, jenže to mu moc nevyjde jak je ovinutý v tom kabátě. Zděšeně vytřeští oči. Proč se skoro nemůže hýbat? Je to…je to jako svěrací kazajka. To už párkrát zažil. Rozhodně to není pěkný pocit. Začne sebou mrskat, jak nejlépe umí. Ani nestačí postřehnout, že jsou v autě, to přes ten spánek zapomněl…spolu s tím, že ho Kyuhyun zabalil do kabátu.
Přes okraj víček se vy přehrnou slzy beznaděje. On nechce do kazajky, už ví, proč odtamtud utekl. Zasedli si na něj. Tohle mu udělali pokaždé, když si povídal s bráchou. Nijak mu nepomáhali, jenom to zhoršovali. Je to strašlivý pocit beznaděje…sedět v bílém vypolstrovaném pokoji bez nábytku a nemoct se pohnout. Je to děsivé, možná proto se uchyloval k bratrovi. Nikoho jiného prostě neměl a samota je strašná věc, obzvlášť na takovém místě.
"Bráško..co se děje? Já nechci…" snaží se z toho vysoukat, ale knoflíky na kabátě se zdají být velmi dobře přišité. Taky aby ne, ten kabát stál majlant. Pornoprůmysl hold dobře vynáší a tak si to Kyu může dovolit.
"Dostaňte mě z toho!" zaječí a začne zoufale kopat do sedačky před sebou. "Bráško, ten chlap mě vrátil…proč mě vrátil zpátky, já tu nechci být!" zoufale se rozbrečí a nepřestává se prát i přesto že už mu docházejí síly. Bojuje jako raněné zvíře přesvědčené o prohře ale zuřivé a odhodlané to nevzdát do posledního okamžiku.

Kyuhyun ho nechal v autě, aby si mohl jít odemknout dveře. Myslel, že se neprobudil a že ho ponese až do bytu. Zpět ho přivolá až Sungminův jekot a dusání taxikáře po pár schůdcích k jeho bytu.
"T-ten kluk…se z-zbláznil" začne ze sebe vyžbleptávat taxikář a zmateně ukazuje rukama k autu. Kyuhyun už nic dalšího slyšet nepotřebuje, nárazem do ramene..sice ne nějak silným, ale přece jen pevným, odstrčí taxikáře z cesty a rozběhne se k autu.

"Hej hej hej…klídek, klídek" začne na Sungmina co nejklidnějším hlasem, což by ovšem šlo lépe, kdyby on sám byl klidný, což se rozhodně říct nedá. Uvězní tělíčko do objetí svých pevných silných paží, aby se už dál nemrskal, mohl by si nepěkně ublížit.
"Co to do tebe vjelo kluku?" šeptne nechápavě, když se Minnie malinko uklidní a už jen funí, jak kdyby právě uběhl maraton. "Uklidni se, nic se ti neděje, teď půjdeme ke mně domů, můžeš se vykoupat, najíst…a pak se můžeš vyspat jo?" povídá, aby neměl Sungmin prostor k vyšilování. Říká to zase tak rozněžněle a starostlivě. Chce, aby mu věřil, to potřebuje jako první k tomu, aby mu mohl aspoň trošku pomoct. Tiskne na sebe jeho drobné tělo a cítí rychlý tep jeho srdce. Cítí jeho dech na svém krku a spokojeně vzdychne. Tohle se mu v tuhle chvíli zdá lepší než jakýkoli sex co kdy v životě měl. Je to plné citu, je to tak příjemné a důvěrné. Proč na to nepřišel dřív? Odedneška ty kluky asi bude jen objímat. Ale to je hloupost, už několik kluků obejmul a nikdy se u toho necítil jako teď. Žádné objetí nikdy nebylo takhle hluboké, podmanivé a hřejivé. Tohle je prvně co to tak cítí. A rozhodně se toho nechce zbavit…nikdy.

Jakmile ho obejmou dvě velké ruce, donutí ho to trochu strnout. Nechá se objímat. Jak má ruce zamotané v kabátě, nemůže ho obejmout, ale kdyby mohl, určitě to udělá. Aspoň je zatíná v pěst. Vytřeštěně mu zírá přes rameno a hlasitě oddechuje. Kouká, kde to je. To nevypadá jako blázinec. Nikde žádná bílá, žádná zamřížovaná okna, děsiví doktoři v bílých pláštích..nic takového děsivého. Jenom potemnělá ulice osvícená pár lampami a auto a tichý šum spadaného listí, co se točí po zemi v malých vírech a hlavně… Kyuhyun. Zaboří mu obličej ze strany do krku a zavře oči. Potřebuje se uklidnit. Tohle byl šok. Až moc velký šok pro už takhle zničenou psychiku. Slzy pomalu přestanou vytékat z jeho očí a on už se začne zklidňovat..trochu, ale přece.
"Proboha.." kníkne potichounku. "Lekl jsem se, myslel jsem, že jste mě poslal zpátky. Tolik jsem se vyděsil" potlačí zlomení hlasu a vyprostí se z jeho objetí. Koukne na něj omluvným pohledem. Pak se podívá na kabát a zacuká rukama, jakože by se z toho chtěl dostat
"To jídlo bych si dal" pokusí se zlehčit situaci, ačkoli se mu to v daném okamžiku úplně nedaří. Každý je z toho druhého poněkud vyveden z míry.

Ruce se mu z toho, co se před chvílí stalo trochu klepou. "Promiň…nevěděl jsem…nechtěl jsem.." slova mu nějak uvíznou v krku a on není schopný se vymáčknout a tak jen natáhne paže, aby mu mohl knoflíky rozepnout. Když tak udělá, sáhne do kapsy od kalhot a vytáhne tenké pletené papuče, co má doma na přezutí pro návštěvy. Povyleze z taxíku a vezme jednu jeho nohu. Sáhne si na chodidlo, už je pěkně prokrvené a teploučké. Natáhne mu na něj pletený pantofel a stejně tak to udělá i s tou druhou. "Říkal jsem si, že když tak rád chodíš po svých..tak, aby ti nebyla zima" poví už taky skoro klidně a vysadí ho ven z auta. Sáhne do druhé kapsy kalhot a vytáhne peněženku. Podá taxikáři hodný stoh bankovek. Za to, že je odvezl a za to, že se z nich nezhroutil.
"Díky" utrousí jen a pokyne mu, aby už zmizel. Taxikář se rozhodně nezdráhá. Když je pryč, položí Sungminovi zezadu ruce na pas a něžně ho tlačí před sebou ke dveřím od baráku. Otevře mu dveře a vstrčí ho dovnitř. Oba ovane teplo z vyhřátého bytu a obklopí je pěkné, mírně nažloutlé světlo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Arigato za návštěvuSmějící se