
Další díl!! :D :D to koukáte... jo, dneska jsem nějaká akční. Nabarvila jsem vajíčka, ušila pláště na soutěž a napsala kousek povídky. Nevím, i když jsem si připadala, že jsem čas využila jenom flákáním, tak to byl docela v pohodě den. Večer grilování a hraní na bicí, prostě pohoda.
Doufám, že se vám bude dílek líbit :3
Doufám, že se vám bude dílek líbit :3
"Pomoc." Zakňučel ze spodu hromady přikrčeným hlasem. "Kluci slezte z nás, vždyť Suzua udusíme!" Vyjekl Nick a snažil se zvednout, ale na něm jsem ležel ještě já a Sachio. "Sachio, doprdele! Slez ze mě, nebo tě zabiju!" Zakřičel jsem naštvaně. "Až se mi omluvíš." Odpověděl naštvaně. "To v žádném případě, nebudu se omlouvat, když ani nevím za co!" Odpověděl jsem arogantně. " Tak to se z vás nezvednu." Zabručel blonďák. "D…dusím se." Vyjekl přidušeně Suzu. "Kluci, slezte z nás! Dusíte mi přítele." Rozčiloval se Nibori a začal mě šťouchat kolenem do břicha. "Au, přestaň!" Křičel jsem na něj nazpět. "A ty se koukej zvednout!" Zaječel jsem na Sachia, který se stále odmítal zvednout. "Nikdy, dokud se neomluvíš!" Ječel blonďák . "Nikdy!" Vyjekl jsem.
"Vy jste vážně úplní idioti!" Zakřičel manažer a shodil z nás Sachia. Hned na to jsem se na zemi ocitl já. Nick se už zvládl zvednout sám a hned po něm Keishi, který byl celou dobu ticho. "Suzu!" Vyjekl Nick a pomohl Suzuovi na nohy. "Jsi celý?" Strachoval se rudovlásek. Suzu se konečně pořádně nadechl a s pofňukáváním se schoval do Nickovi náruče. "No tak, ššš… už si u mě." Pohladil ho po vláskách.
"To vás vážně nemůžu nechat pět minut o samotě?!" Rozkřičel se na nás manažer. "Tak sorry." Pokrčil jsem rameny. " Ale tentokrát jsem si nezačal." Vysvětlil jsem s úsměvem. "No a, ale vždycky si nejvíc slyšet!" Křičel na mě. "Ne, to si namlouváte." Založil jsem si ruce na prsou. Manažer si povzdechl. Věděl, že se mnou se nemá cenu hádat a tak se raději zaměřil na ostatní. "Jste všichni v pořádku?" Zeptal se s hranou starostlivostí v hlase. "Jestli nevidíte, Suzu se málem udusil." Poznamenal kousavě Niboru. "Jsem v pořádku." Zamumlal Suzu tichým hlasem. "Takže fajn." Skončil to manažer a otočil se na fotografku. "Už máte fotku na obal alba?" Zeptal se jí profesionálně a poupravil si kravatu. "Mám dvě, které se dají použít. Ještě bych chtěla nafotit každého zvlášť, pokud by v tom nebyl problém." Pohlédla na nás trochu zarmouceně. "Vůbec žádný problém. Sachio, běž první." Přikázal blonďákovi. "Proč musím jít první." Postěžoval si hlasitě. "Neztěžuj si a dělej, tohle je taky součást smlouvy, kterou jste podepisovali." Podotkl manažer s rukou na hlavě. Nejspíš ho z nás bolí hlava. Dobře mu tak, taky nás nemusí pořád komandovat.
"Vy jste vážně úplní idioti!" Zakřičel manažer a shodil z nás Sachia. Hned na to jsem se na zemi ocitl já. Nick se už zvládl zvednout sám a hned po něm Keishi, který byl celou dobu ticho. "Suzu!" Vyjekl Nick a pomohl Suzuovi na nohy. "Jsi celý?" Strachoval se rudovlásek. Suzu se konečně pořádně nadechl a s pofňukáváním se schoval do Nickovi náruče. "No tak, ššš… už si u mě." Pohladil ho po vláskách.
"To vás vážně nemůžu nechat pět minut o samotě?!" Rozkřičel se na nás manažer. "Tak sorry." Pokrčil jsem rameny. " Ale tentokrát jsem si nezačal." Vysvětlil jsem s úsměvem. "No a, ale vždycky si nejvíc slyšet!" Křičel na mě. "Ne, to si namlouváte." Založil jsem si ruce na prsou. Manažer si povzdechl. Věděl, že se mnou se nemá cenu hádat a tak se raději zaměřil na ostatní. "Jste všichni v pořádku?" Zeptal se s hranou starostlivostí v hlase. "Jestli nevidíte, Suzu se málem udusil." Poznamenal kousavě Niboru. "Jsem v pořádku." Zamumlal Suzu tichým hlasem. "Takže fajn." Skončil to manažer a otočil se na fotografku. "Už máte fotku na obal alba?" Zeptal se jí profesionálně a poupravil si kravatu. "Mám dvě, které se dají použít. Ještě bych chtěla nafotit každého zvlášť, pokud by v tom nebyl problém." Pohlédla na nás trochu zarmouceně. "Vůbec žádný problém. Sachio, běž první." Přikázal blonďákovi. "Proč musím jít první." Postěžoval si hlasitě. "Neztěžuj si a dělej, tohle je taky součást smlouvy, kterou jste podepisovali." Podotkl manažer s rukou na hlavě. Nejspíš ho z nás bolí hlava. Dobře mu tak, taky nás nemusí pořád komandovat.
Seděl jsem v křesle a sledoval se na Keishiho, který se zrovna fotil. Sachio už měl hotovo a teď seděl vedle mě a ládoval se nějakým dortíkem. Nick se Suzuem zatím stáli v rohu ateliéru a něco si pro sebe šeptali.
"Tak, teď Daisuke." Zahlásil manažer po dohodě s fotografkou. S brbláním jsem se zvedl a volným krkem zamířil k nim. "Pomaleji by to nešlo?!" Neodpustil si manažer kousavou poznámku. Podíval jsem se na něj pohledem, jsi mi úplně ukradený a předstoupil před foťák.
"Tak, tvař se drsně." Začala fotografka a já se zatvářil jako boss nějakého gangu. "Dobře, a teď přemýšlivě." Pokračovala a já udělal další pózu s jiným výrazem. Docela mě to začalo bavit, takže jsem začal spolupracovat. Jen koutkem oka jsem zahlédl překvapený výraz manažera. Jo, jsem prostě frajer. Poupravil jsem si vlasy a vyplázl jsem na fotografku jazyk jako nějaký pošuk. "Vynikající, krásné." Usmívala se spokojeně dívka a dále jako blázen mačkala spoušť.
Po půl hodině měla mích fotografií snad milión a tak mě poslala sednout. Vítězně jsem se usmál na manažera, když jsem procházel kolem něj.
"Suzu, pojď na to." Rozhodl se manažer, kdo půjde další. Suzu po něm hodil vystrašený pohled a malými krůčky doťapal před foťák. "Tak, tvařte se drsně." Začala fotografka.
Co vám budu povídat, Suzuovi to vážně nešlo. Neuměl se tvářit jinak, než vystrašeně, nebo nervózně. "Nebo se usmějte." Pobídla ho fotografka znovu, když odtušila, že z něj drsný výraz nedostane. Suzu se zatvářil ještě zoufaleji, než předtím. "Suzu, co se děje?" Zeptal se Nick a přiběhl k němu. "J…já se stydím." Zamumlal tiše. "Suzu, no tak, bude to v pořádku." Konejšil ho rudovlásek a hladil ho po vláskách. Jednou rukou ho objal kolem pasu a druhou si dal do kapsy. Suzu se na něj roztomile podíval a zastrčil si vlasy za ucho. V tom se ozval zvuk závěrky. "Nádherná fotka." Usmála se fotografka.
"Ukažte, já ji chci vidět!" Vykřikl Sachio a hrnul se k foťáku. Zakopl o kabel od světla a letěl k zemi. Při letu sebou vzal i mě. Oba jsme se zřítili na zem. "Sachio!" Zakřičel jsem naštvaně. "Ty jeden zmetku, to neumíš dávat pozor?!" "Nekřič na mě." Zakňoural a objal mě kolem krku. "Co to děláš, ty idiote a slez ze mě!" Vyjekl jsem. Sachio se na mě usmál a zavrtěl hlavou. "Za polibek." Odvětil a našpulil pusu v očekávání polibku. To už jsem se vážně naštval. "Si fakt naprostej vůl!" Zaječel jsem a vlepil jsem mu facku, že ze mě spadl. "Už to nikdy nedělej, jasný!" Pohrozil jsem mu temným hlasech a zvedl jsem se ze země."A…ale proč?!" Vyjekl ublíženě. "To se ti nelíbím?!" Zakňoural plačtivě. "Sachio! Nevím, jestli ti to došlo, ale já mám přítele!" Zaječel jsem na něj nepříčetně a odešel jsem si sednout na gauč. Jako, ten kluk mě vážně vytáčí. Vím, že se mu líbím, ale musí pochopit, že mám přítele a že ho prostě nepodvedu.
Sachio si uraženě odfrkl a odešel na záchod.
Dobře mu tak, alespoň to pochopí a nebude mě otravovat. "Daisuke!" Zaječel na mě manažer. " Ty si asi totální idiot!" Vyšiloval a přišel ke mně. "A co jsem udělal?" Nechápal jsem. Tentokrát jsem asi vážně nic neudělal. "Vždyť si tu málem rozbil světlo!" Vyšiloval manažer. "No dovolte! To jsem nebyl já, ale Sachio." Vyjekl jsem pobouřeně. " Ale nekecej, vždyť tady ani není!" Otočil se manažer na podpatku a odkráčel jinam. Já ho asi zabiju! Ten chlap je na mě určitě zasedlý! Uraženě jsem si šel sednou na pohovku.
"Tak, teď Daisuke." Zahlásil manažer po dohodě s fotografkou. S brbláním jsem se zvedl a volným krkem zamířil k nim. "Pomaleji by to nešlo?!" Neodpustil si manažer kousavou poznámku. Podíval jsem se na něj pohledem, jsi mi úplně ukradený a předstoupil před foťák.
"Tak, tvař se drsně." Začala fotografka a já se zatvářil jako boss nějakého gangu. "Dobře, a teď přemýšlivě." Pokračovala a já udělal další pózu s jiným výrazem. Docela mě to začalo bavit, takže jsem začal spolupracovat. Jen koutkem oka jsem zahlédl překvapený výraz manažera. Jo, jsem prostě frajer. Poupravil jsem si vlasy a vyplázl jsem na fotografku jazyk jako nějaký pošuk. "Vynikající, krásné." Usmívala se spokojeně dívka a dále jako blázen mačkala spoušť.
Po půl hodině měla mích fotografií snad milión a tak mě poslala sednout. Vítězně jsem se usmál na manažera, když jsem procházel kolem něj.
"Suzu, pojď na to." Rozhodl se manažer, kdo půjde další. Suzu po něm hodil vystrašený pohled a malými krůčky doťapal před foťák. "Tak, tvařte se drsně." Začala fotografka.
Co vám budu povídat, Suzuovi to vážně nešlo. Neuměl se tvářit jinak, než vystrašeně, nebo nervózně. "Nebo se usmějte." Pobídla ho fotografka znovu, když odtušila, že z něj drsný výraz nedostane. Suzu se zatvářil ještě zoufaleji, než předtím. "Suzu, co se děje?" Zeptal se Nick a přiběhl k němu. "J…já se stydím." Zamumlal tiše. "Suzu, no tak, bude to v pořádku." Konejšil ho rudovlásek a hladil ho po vláskách. Jednou rukou ho objal kolem pasu a druhou si dal do kapsy. Suzu se na něj roztomile podíval a zastrčil si vlasy za ucho. V tom se ozval zvuk závěrky. "Nádherná fotka." Usmála se fotografka.
"Ukažte, já ji chci vidět!" Vykřikl Sachio a hrnul se k foťáku. Zakopl o kabel od světla a letěl k zemi. Při letu sebou vzal i mě. Oba jsme se zřítili na zem. "Sachio!" Zakřičel jsem naštvaně. "Ty jeden zmetku, to neumíš dávat pozor?!" "Nekřič na mě." Zakňoural a objal mě kolem krku. "Co to děláš, ty idiote a slez ze mě!" Vyjekl jsem. Sachio se na mě usmál a zavrtěl hlavou. "Za polibek." Odvětil a našpulil pusu v očekávání polibku. To už jsem se vážně naštval. "Si fakt naprostej vůl!" Zaječel jsem a vlepil jsem mu facku, že ze mě spadl. "Už to nikdy nedělej, jasný!" Pohrozil jsem mu temným hlasech a zvedl jsem se ze země."A…ale proč?!" Vyjekl ublíženě. "To se ti nelíbím?!" Zakňoural plačtivě. "Sachio! Nevím, jestli ti to došlo, ale já mám přítele!" Zaječel jsem na něj nepříčetně a odešel jsem si sednout na gauč. Jako, ten kluk mě vážně vytáčí. Vím, že se mu líbím, ale musí pochopit, že mám přítele a že ho prostě nepodvedu.
Sachio si uraženě odfrkl a odešel na záchod.
Dobře mu tak, alespoň to pochopí a nebude mě otravovat. "Daisuke!" Zaječel na mě manažer. " Ty si asi totální idiot!" Vyšiloval a přišel ke mně. "A co jsem udělal?" Nechápal jsem. Tentokrát jsem asi vážně nic neudělal. "Vždyť si tu málem rozbil světlo!" Vyšiloval manažer. "No dovolte! To jsem nebyl já, ale Sachio." Vyjekl jsem pobouřeně. " Ale nekecej, vždyť tady ani není!" Otočil se manažer na podpatku a odkráčel jinam. Já ho asi zabiju! Ten chlap je na mě určitě zasedlý! Uraženě jsem si šel sednou na pohovku.















