close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Vypravování o dvou bláznech 4.díl

11. června 2014 v 13:23 | Itaan |  Vypravování od dvou bláznech
Mňo, jsem tu...opět. Zachraň se kdo může :D. Meh..je mi špatně a tak jsem se rozhodla, že by nebylo na škodu zase něco napsat. Ta povídka mě baví, je správně divná...a ještě bude. *ďábeský smích*...no nic, házím vám sem rovnou dva díly, nebo spíš jeden ale...na našeho úžasného kamaráda Bloga je to evidentně moc dlouhé. Enjoy :)




Kyuhyun sundá ze Sungmina svůj kabát a pověsí ho na věšák. Sungmin teď budí ještě víc dojem, že právě vylezl z postele. Ty vybledle modré tepláky a bílá mikina s kapsou na břiše vypadají jako pyžamo, takže s tím rozespalým, unaveným ksichtíkem to tvoří dokonalý dojem, že tu Sungmin prospal celý den. Kyu se po nějaké době přistihne, že na něj zase nekontrolovaně zírá a sjíždí každičký kousíček jeho těla pohledem. Cukne sebou a malinko zčervená. Tohle pro Sungmina musí být trochu divné..jak se vždycky zasekne a dlouhou chvíli ho pozoruje. Kdyby to dělal někdo jemu, asi by se zbláznil.
"Dáš si něco k jídlu?..jo vlastně dáš, už jsi to říkal..promiň" zasměje se nervózně Kyu a prohrábne si tmavě hnědé vlasy, jejichž prameny trčí každý na jinou stranu.

Minnie si pěstičkou protře oči a nakloní hlavu na stranu. Mírně se pousměje. Vzpamatovává se rychle, kdyby ne, skončil by už dávno oběšený na zubní niti, ve svém potencionálním vězení.
"Nemusíte spěchat pane Kyuhyune" poví roztomile a koukne kolem sebe. Sepne si ruce za zády a prohlíží si jeho byt. Poměrně luxusní byt, vlastně už je to docela dlouho, co byl někde jinde než v té hnusné bílo-zelené budově.

Zůstane na něj čumět jak na zjevení. Pane Kyuhyune? On ho právě oslovil pane Kyuhyune? Nafoukne tváře s tendencí vyprsknout smíchy, ale neudělá to. Dlaněmi si tváře zase zplaskne a uvede zpět do původní polohy. Potlačuje tik v oku. Pane Kyuhyune…hahah…ha..ha. Tlemí se v duchu. To je teda něco. Jak někoho jako jsem já mohl oslovit pane Kyuhyune? Pomyslí si pobaveně. To hle musí být vážně, vážně hrozně hodný kluk a nevinný. Možná to jej na něm učarovalo.
"Dojdu ti něco udělat…Sungmine" vysloví jeho jméno s láskyplností v hlase a vydá se do kuchyně. Nikdy si nepřipustil, že by ho mohla postihnout nějaká změna v osobnosti..ale tenhle kluk ho mění už od první chvíle, co se spatřili a poprvé na sebe promluvili. To je celkem děsivý, nakonec z něj bude jeptiška. Ale ne, však ono se to spraví..tohle je jen nějaký přechodný stádium. Chvilkový pomatení smyslů. Ono to za chvilku přejde, pak ho odveze zpátky do blázince a bude dál žít svůj špatnej život. Ovšem jen pomýšlet na to, že ho vrátí mu minimálně teď přijde nesnesitelné, a tak se radši zabere do krájení zeleniny do polévky. I to je lepší, než děsit sám sebe.


Žije v přesvědčení, že si šel jeho drahý nalezenec někam sednou, že si něco prohlíží..třeba knihu, nebo časák a nebo si pustil televizi v obýváku..prostě cokoli. O to víc ho však překvapí, když se vykloní ze dveří kuchyně a Minnie tam stále stojí na tom stejném místě, ruce pořád sepnuté za zády a kouká kolem sebe. Zřejmě se nechtěl pohybovat po jeho době, když mu to ještě nedovolil. Opravdu hodný…a opravdu zvláštní klučina. A asi touhle svou zvláštností je naprosto okouzlující.
"Propána..proč tu ještě stojíš?" zavolá na něj Kyuhyun vyjukaně. "Běž si někam sednout..nebo..eh..si klidně lehni, můžeš dělat cokoli" pokrčí rameny a upírá na něj zvědavý pohled. Samotného ho zajímá, jak bude Minnie reagovat. Vůbec se v tomhle tvorečkovi nevyzná, je nepředpovídatelný a tajemný, což je asi další věc, která Kyuhyuna přitahuje.

Minnie sebou malinko cukne a pohlédne na něj. Mírně se pousměje a houpavým ladným krůčkem popojde o pár kroků. "Povídám si s…bráchou" dořekne to trochu nejistě. Je zvyklý jen na negativní ohlasy, když se s tím někomu svěří. Propaluje ho prozíravým pohledem, kvůli kterému by mu Kyu snad ani nedokázal křivdit.
"Ahh…" vydá ze sebe jen Kyuhyun jako odpověď. Na víc se ani nezmůže. Nejen, že by nemohl kvůli tomu pohledu ale ten prcek ho prostě děsí. Netuší co od něj čekat. Natáhne se k plotně, aby mohl zamíchat už vařící se polévku a pak se zase vykloní. Pokyne mu prstíkem, aby šel k němu. Sungmin si ho nejistě prohlédne ale uposlechne. Když se k němu dostane, taky se nakloní přes futra a nesměle nakoukne do kuchyně. Pěkná. Pěkně vybavená, zčásti nerezová a zčásti dřevěná. Tohle je část bytu, na které si dal Kyu záležet. Vaření je totiž jedním z jeho mála koníčků. Muž u plotny ho zaujatě pozoruje. Je až neuvěřitelné, jak Sungmin vypadá bezstarostně. Jako kdyby ho nic netrápilo a on žil normální spokojený život s rodiči, sourozenci, psem a kočkou co by mu lehávali u nohou. Nechápe, jak se dokáže udržet takhle nad věcí. I když…vlastně si není jistý, jestli to není spíš přetvářka, ale to mu přijde jako hloupost, v téhle situaci se jen tak někdo přetvařovat nedokáže, takhle dobrý herec snad neexistuje. Ovšem je jasné, že kdyby byl Kyuhyun na jeho místě, zbláznil by se…nebo tedy..ještě víc by se zbláznil.
"Sungmine…proč vastně nejsi tam…" odmlčí se a hledá způsob jak to říct co nejšetrněji. Nechtěl by ho ranit, nechtěl by, aby-…
"V blázinci?" dokončí za něj větu chlapec a opatrně se opře o linku. Celou dobu ho pozoruje, aby kdyžtak zachytil jakýkoli záchvěv nespokojenosti v jeho tváři, že se mu opírá o linku. Když nic takového nezpozoruje, opře se plnou vahou a spojí ruce před sebou. Jednu si nervózně mne v zápěstí.
"Hmm…" kývne souhlasně Kyu a zamíchá polévku. Sklopí pohled, nějak je mu z toho úzko.
"Protože mi to nepomáhalo" špitne Minnie a podrbe se ve vlasech "vím, že tohle říká každý blázen..ale, já jsem si tím jistý. Oni mi už ani nechtěli pomoct víte?" usměje se "pro ně jsem byl ztracený případ, ale můj stav se kvůli těm mřížím na oknech, svěracím kazajkám, zbytečným lékům a nešetrnému zacházení ještě zhoršoval" kývne a koukne zešikma do země.
Kyuhyuna překvapuje, jak ten chlapec mluví, ještě ke všemu s cizím člověkem. Zní opravdu…moudře. Sice vypadá jako dítě ale zřejmě je to jeden z těch předčasně vyspělých a zocelených těžkou životní situací. Smutně si povzdechne.
***
Mírně se rozvalí na pěkně čalouněné a měkké židli a překvapeně pozoruje, jak do sebe chlapec závratnou rychlostí hází kuřecí vývar se zeleninou. Ale nic neříká, jen mu na rtech hraje spokojený úsměv. Minnie vzhlédne a jakmile zpozoruje, že se na něj Kyuhyun dívá, trošku zpomalí a otře si hranou lžíce kapku, co mu ztekla po bradě. Chvilku jej propaluje pronikavým pohledem a pak ho zase sklopí k polévce, ta je teď přece jen o něco důležitější. Je už pěkně vyhladovělý. Sice to není tak, že by jeho posledním jídlem byla kůrka, kterou našel před týdnem oschlou pod postelí ale i on je jen člověk a poslední co jedl, byla včerejší večeře…takže den bez jídla. A když je člověk zvyklý jíst denně několik jídel, tak mu vyhladoví. Oba mlčí, je slyšet jen cinkání lžíce o talíř. Ale není to nepříjemné ticho. Je takové uklidňující a nikoli trapné. Sumgmin má co jíst a Kyuhyun se má na co koukat. To oběma nejspíš úplně vyhovuje. Jakmile Minnie dojí, dovolí si Kyuhyun to skoro posvátné ticho prolomit.
"Chceš ještě přidat?" optá se potichu a natáhne ruku k talíři, aby ho mohl případně odnést, nebo mu přidat.
Sungmin si složí ruce do klína a zadívá se na ně. Rozmýšlí se. Asi by si dal, ale přijde mu, že už toho snědl hodně. Normálně si nic moc neodříkává, ale tenhle muž už toho pro něj udělal tolik, že je mu to prostě blbé. Mlčí a pozoruje svoje ruce, ani mu nedochází, že už to trvá asi půl minuty a Kyuhyun tam stále leží přes půl stolu s rukou nataženou k talíři.
"Takže dal…" odpoví za něj Kyuhyun a nedokáže netát nad tím rozkošně zamyšleným a provinilým výrazem. Je mu zhruba jasné na co myslí. Taky se kdysi ocitl v takové situaci. Dlužit penězi nevyčíslitelnou sumu ale nemít u sebe ani won…jen čirou lásku k tomu člověku..a to stačilo...aspoň na chvíli.
Sklopí hlavu a následně s ní trochu zatřepe. Musí se zbavit těch vzpomínek, teď není vhodná doba, aby myslel na tohle. Uchechtne se. Vezme Minniemu talíř a nabere mu do něj další porci polévky. Položí to před něj a zasněně ho pozoruje jak se rozkošně cpe.

Když jeho nový nalezenec dojí, vezme si od něj nádobí a vzorně to po něm umyje. S jeho životním stylem se to možná může zdát směšně, ale on si docela potrpí na pořádek. Má rád, když je všem na svém místě. Mrkne na Sungmina. Chvilku ho mlčky pozoruje. Přemýšlí, co s ním teď dělat. Sleduje každý pohyb jeho tělíčka a snaží se z jeho výrazu vyčíst na co myslí. Ale nepřijde na to, Sungmin se tváří hrozně neurčitě. Roztěkaně se rozhlíží po kuchyni a občas něco tiše povídá.
"Chceš se jít umýt?" zeptá se po poměrně dlouhé chvíli Kyu a nakloní hlavu na stranu. Sáhne za sebe a vezme si hrnek, do kterého si nalije studené kafe, co mu tam stojí ještě od rána. Napije se a trošku se oklepe, není to zrovna vrchol nejlepší chuti, ale pít se to dá.

Sungmin sebou cukne, když uslyší o mytí. Zorničky se mu rozšíří a začne mělčeji dýchat. Křečovitě semkne víčka a zavrtí hlavou. Nechce se mejt, nesnáší vodu a cokoli s ní spojené. Rukama si obejme bříško a zadívá se do stolu. Všechny vnitřnosti, jako by mu je někdo svázal do kozelce. Zavře oči a přerývaně oddechne.
"Promiňte pane Kyuhyune…nechci se mýt.." kňourne jak nevinné štěně, co se skrývá před srolovanýma novinama, co by jej za chvíli měly udeřit. Ale do vody ho, minimálně po dnešku nedostane nikdo ani párem koní.

Zas ten zpropadenej tik v oku. To mu nemůže dělat, nemůže mu říkat pane Kyuhyune…ne někomu jako je on. Koutky mu cuknou nahoru.
"V pořádku…pokud nechceš, nemusíš" promluví na něj tiše. Neví, proč se tomu tak brání ale rozhodně nemá v úmyslu ho nutit. Asi by si tím nepomohl. A navíc by neměl srdce ho nějak násilně strkat do vany a pouštět na něj vodu.
"A neříkej mi prosím pane Kyuhyune…" zasměje se takovým klidným uvolněným smíchem, "normálně mi tykej ano? Nejsem žádný pán.." znovu se zasměje a podaří se mu pozvednout koutky i Sungminovi. Pokaždé mu srdce zaplesá radostí, když se mu povede jakýmsi záhadným způsobev vykouzlit úsměv na té sladké, nevinné tvářičce.
"tak pojď se mnou, do něčeho tě převlékneme a půjdeš si lehnout, nechápu, že se ještě držííš na nohou, se mnou už by to dávno seklo" znovu se zasměje uvolněně. Teď se cítí pěkně v pohodě. Srdce mu klidně bije a dech má pěkně pravidelný. Cítí se hezky povzneseně, a když se Sungminem právě teď nevedou nějaký záživný rozhovor, ať už by byl o čemkoli, cítí se, jako kdyby nepotřebovali ani jedno jediné slovíčko a i přesto si sdělovali postupně rostoucí důvěru v toho druhého a spokojenost rozlévající se po jejich zmožených tělech.
Kyuhyun dovede tmavovlasého chlapce do své ložnice, které dominuje veliká manželská postel. Ve zdech pár vestavěných skříní, kde ukládá své početné oblečení, pak u zdi nějaký ten prádelník, velké zrcadlo na stěně, okno a pár obrázků. Jinak celá ložnice je vymalovaná vínově a laděná do pěkných teplých barev, místy také obložená dřevem. Působí to příjemně a pro oba i momentálně dost uspávace. Kyuhyun dojde k jedné skříní, odšoupne její dveře do strany a zadívá se dovnitř. Momentálně by se mu docela hodily, kdyby si ty hadry, co mu tam ti ubozí klučinové občas zapomněli, nechal. Ale nějak se mu nedaří nic najít a tak zaloví v nějakých zadnejších poličkách, kde nahmatá svoje oblíbené, hedvábné pyžamo. Nerad mu ho svěřuje, ale věří, že se mu s ním přece nic nestane.
"Asi bys nerad spal v tom, v čem si byl dneska venku, takže si můžeš půjčit..tohle" podá mu pyžamo a roztěkaně se usměje. Nějak se mu v hlavě usadila představa převlékajícího se Sungmina. Sice by si na něj nedovolil nic zkusit, ale rozhodně nemůže říct, že by se mu ta představa nelíbila. Hned se ale okřikne. Pokrytče! Jak si vůbec můžeš představovat takové věci, když stojíš před ním a on ti takhle důvěřuje? Ž se nestydíš! Hraje mu v hlavě automaticky. Ještě pár zbytků mozkových buněk, které u Kyuhyuna v mozku měly na starost jeho moralitu, se vzbouřily a zřejmě uspořádaly protest. Jinak si to Kyu vysvětlit neumí. Tiše sykne a sklopí hlavu. Zamíří bez dalšího slova ven z místnosti.

Minnie ho následuje až do ložnice. Pozorně si ji prohlédne. Líbí se mu, působí to na něj tak klidně. Nikde žádná bílá, zelená, kovová postel, co vydává zvuky, jako kdyby se měla rozpadnout při každém pohybu a hlavně žádní doktoři…pouze Kyuhyun. Překvapeně koukne na nabízené pyžamo. Váhavě jej pozoruje. Nelíbí se mu snad, co má na sobě? Pf..komu by se taky líbilo? Otahané tepláky a mikina, navíc se takhle tahal celý den venku. Je jasné, že nechce, aby mu s tím lozil po bytě. Snaží se usměrnit svůj myšlenkový pochod. Sáhne po pyžamu a vděčně se pokloní.
"Děkuju" nakloní hlavu na stranu a pohladí pyžamo. Takhle krásně heboučkou látku snad nikdy neměl v ruce. Přiloží si pyžamo k tváři a otře se o něj líčkem. Měkké a voňavé…tak jak už dlouho nezažil. Spokojeně vydechne. Koukne za Kyuhyunem.
"Dobrou noc" houkne za ním ještě naléhavě a zvědavě natahuje krk, aby slyšel, jestli mu odpoví.

Kyuhyun sebou mírně cukne. "Uhm…dobrou" broukne na oplátku a ještě se na něj otočí. Věnuje mu svůj úsměv a zamíří si rozestlat na pohovce. To dnes bude tedy pohodlná noc. Pomyslí si. Ale co, ten kluk potřebuje tu postel víc jak on, aspoň může koukat na telku v obýváku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Arigato za návštěvuSmějící se