The Last Note díl 36.

2. října 2014 v 22:32 | Hanako Hyuuga |  The Last Note
Ahoj, já vím, já vím, už jste si mysleli, že jsem umřela. Ale vážně, musela jsem si znovu přečíst povídku, protože jsem ji z velké části pozapomněla. Naštěstí jsem ji celou přečetla a z velké části i opravila, takže můžu začít psát dál.
Jako omluvu tu máte dlouhý díl, tak se pusťte do čtení. :3


"B…božské." Vydechl jsem zadýchaně a poté, co ze mě Barry vystoupil a lehl si na postel, jsem se k němu přitulil.
Tiše se zasmál a objal mě kolem pasu, aby si mě k sobě ještě víc přitiskl. "Jsi sladký." Usmál se na mě Barry a pohladil mě po tváři.
Uraženě jsem našpulil rty. "Nejsem sladký." Zamručel jsem, ale toho ještě víc rozesmálo. "Ale jsi a moc." Zasmál se zrzek a lehce mě políbil. Nakonec jsem se také trošku zasmál a položil si hlavu na jeho hruď.
"Jsi můj." Zašeptal mi po chvíli Barry do ucha a hned nato ho skousl.
Tiše jsem vydechl a lehce přikývl. "Jo." Zněla jednoduchá odpověď. Ještě, abych ji neřekl, když se na Barryho podívám, mám pocit, že nikdo krásnější, samozřejmě kromě mě, hodnější a roztomilý neexistuje.
Zrzek se usmál, pootočil mojí hlavu a věnoval mi něžný polibek. Bože, nechápu, jak jsme se mohli dát dohromady zrovna my dva. On je jako z jiného světa, nechápu, jak se může chovat tolika způsoby? Já se umím chovat jenom jako neskutečný fracek. Teda, ne že by mi to vadilo a vlastně k mámě a Barrymu se chovám dobře, ale to asi bude tím, že máma je prostě máma a Barry… je prostě Barry.
V duchu jsem se poškrábal na hlavě. Vůbec nevím, co to plácám. Jsem prostě blbec.
"Co děláš?" Zeptal se mě Barry lámavou Japonštinou, ale bylo slyšet, že začíná mít alespoň trochu přízvuk, takže mu je víc rozumět.
"Přemýšlím." Usmál jsem se na něj a pohladil ho po tváři.
"Nad čím?" Zeptal se mě hned a se zájmem se na mě díval.
"Nad tebou." Vyplázl jsem na něj jazyk a dal mu pusu na tvář.
Uraženě se na mě podíval. "Proč?" Zeptal se.
"Jsi můj." Odvětil jsem prostě, nerozuměl by mi a v angličtině bych to nevysvětlil. Jazyková bariéra je svině.
Zrzek se na mě usmál a pohladil mě po tváři. "Chci umět Japonsky." Zamumlal a jeho úsměv trochu povadl.
Povzbudivě jsem se na něj usmál. "Budeš, musíš se učit… Já se budu učit anglicky." Usmál jsem se na něj. Nějak to zvládneme, bude to dobré. Jenom se musíme oba snažit. Třeba za pár let se už pořádně domluvíme.
V hlavě jsem se zoufale zasmál. Nechci čekat tak dlouho! Chci, aby uměl Japonsky už teď. Anglicky se nikdy nenaučím, je to moc těžké a hlavně, pochybuji, že by mi rozuměl s mou dokonalou výslovností. Kdyby byl třeba ze Španělska, tak to by bylo jednoduší, to by mi alespoň rozuměl, ale někdy si myslím, že mi nerozumí ani tu hrstku slov, které v Angličtině znám.
"Miluju tě." Ozval se Barry najednou.
Vyjeveně jsem se na něj podíval. To snad nemyslí vážně?! Zahřálo mě to u srdce to ano, ale přeci tohle nemůže říct po necelých dvou týdnech vztahu! Bože, co mu mám ta to odpovědět?! Vždyť to se nemůže, nemůže mi to takhle říkat, když já vůbec nevím, jestli k němu něco cítím. To nemůže být pravda. V duchu jsem se chytil za vlasy. Co mu mám odpovědět?! Promiň, ale ještě nevím, jestli tě miluji, nebo ne. To mu nemůžu říct. Navíc by mě to ani nerozuměl. Podíval jsem se na něj. Čekal na odpověď. Bože, nemůžu ho zklamat.
"Mám tě moc rád." Řekl jsem nakonec. Nevím, jak si to přebere, ale doufám, že jsem ho nenaštval.
Barry se usmál a pohladil mě po tváři. Nebyl naštvaný. Přitiskl si mě blíž k tělu a láskyplně mě políbil. Polibek jsem mu oplatil. Sice ne tak něžně, jako on, ale snažil jsem se. Na něžnosti moc nejsem. Objal mě okolo pasu a přetočil mě pod něj, dál mě líbal. Rukama jsem mu vjel do vlasů a začal se jimi probírat. Zbožňoval jsem je, byli krásně jemné a hebké na dotek, samozřejmě ne jako ty moje.
Zazvonil mi mobil. Nespokojeně jsem zabručel a odtáhl se od jeho dokonalých rtů. Vyhrabal jsem mobil z kapsy od kalhot a zvedl ho. "Prosím?!" Zabručel ho do mobilu.
"Hej, tak co, půjdeš nebo ne?" Vyjekl do mobilu Goro. Bože!
"Hele asi ne, mám tu nějakou p…práci." Zasmál jsem se, když se mi Barry začal věnovat kůži na krku.
"No tak, co je tak důležitého, že nechceš jít pařit?" Zeptal se mě Goro. Barry mi mezitím začal laskat na kůžičce pod uchem. "Polož to." Zašeptal mi anglicky do ucha. Lehce jsem se roztřásl a tiše vzdychl.
"Barry." Vydechl jsem do mobilu.
" Tak ty si mě zradil, tak to seš teda pěknej kámoš." Zabručel Goro.
"Tak promiň, že jsem si někoho našel, až si někoho najdeš, tak na mě budeš také kašlat." Zasmál jsem se a přitáhl jsem si Barryho rty k polibku.
"To teda nevím, potřebuji nějakou kost. Třeba tu mladou blonďatou, jak teď hraje v tom novým filmu… tu… Ami, jo myslím, že se takhle jmenuje." Zasmál se Goro.
Odtáhl jsem se od Barryho rtů a tiše jsem se uchechtl. "Na tu nemáš kámo." "Hej!" Vyjekl Goro do mobilu, že se rozesmál i Barry, i když úplně nevěděl, o čem se bavíme. "Polož to." Zašeptal zrzek znovu a rukou začal třít mojí bradavku. Tiše jsem zavzdychal a lehce jsem se vypjal hrudníčkem proti jeho ruce. "H…hele, budu končit, mám tu n…nějakou práci." Vydechl jsem do mobilu.
"Zrádče!" Vyjekl se zasmáním Goro a ukončil hovor. "Konečně." Vydechl Barry spokojeně a rty se přisál na mou bradavku. Tiše jsem vyjekl. "Barry…" Vzdychl jsem a objal ho kolem krku, abych si jeho hlavu přitáhl k polibku.

S Barrym jsem se nakonec musel rozloučit, asi se ptáte proč. Keishi mi dohodil flek na focení se Sachiovou sestrou. Bylo to na nějaký parfém, či co, moc mě to nezajímalo. Hlavní bylo, že budu v časopisech a spousta holek nade mnou bude jen slintat. Stihl jsem si k večeři dát sušenku a musel jsem pádit.
Autobusem to naštěstí netrvalo dlouho, takže jsem asi po půl hodině byl na místě a stylistky mě už upravovali. Tentokrát se ke mně chovali líp. Netahali mě za vlasy, ani mi na tvář nedávali tuny toho bílého svinstva, co minule. Dneska mi to vážně slušelo. Tak komu by to neslušelo v černým smokingu, že.
"Takže prosím, připravte se." Pobídl mě fotograf.
Přikývl jsem slušně a hned jsem přešel ke gauči, kde se mělo fotit.
"Dobrý den, omlouváme se, že jdeme pozdě. Měli jsme problém s líčením." Omluvila se manažerka herečky Ami, která se jen trochu uklonila. Poté, aniž by promluvila slovo, přešla ke gauči také. Vytřeštila na mě oči a trochu sebou cukla. Hned jsem se uklonil. "Jsem Surada Daisuke, těším se na naší spolupráci." Usmál jsem se na ni. Ona se na mi jen trochu uklonila, ale jinak neřekla nic, ani se na mě nepodívala. Přišlo mi to divné a měl jsem co dělat, abych na ni nezačal křičet, přeci jenom vypadala jako Sachio. Takový trochu nezvyk.
Nakonec jsem si ji jenom podezíravě prohlédl a začal jsem pózovat, jak to chtěl fotograf.
Jak už jsem říkal minule, focení mě bavilo, takže jsem se snažil dělat to, co mi fotograf řekl. Ami naopak vypadala hrozně nervózní. Není se teda čemu divit, když se fotí s takovým hezounem, jako já, ale taky bych očekával nějakou tu profesionalitu.

Fotili jsme asi dvě hodiny. Různě jsme seděli na gauči, stáli na gauči, nebo leželi. Ami se nakonec trochu uvolnila a byla s ní dokonce i legrace.
Skončili jsme a já jsem ji chtěl na něco pozvat, protože jsem byl hladový a ona určitě také. Malinko zavrtěla hlavou a i s manažerkou odešli. Bylo mi to trochu divné a poté, co jsem spolkl několik nadávek na tu hroznou Sachiovu sestru, která si myslela, že je zázrak světa, šel jsem je špehovat.
Tajně jsem se přikradl k její šatně a nakoukl do ní klíčovou dírkou.
Manažerka Ami zrovna něco říkala. Dívka se mezitím odličovala. Poté se odešla převléknout, a když se vrátila, měla na sobě klučičí oblečení.
Vytřeštil jsem oči, když si sundala paruku a já konečně poznal, že to nebyla Sachiova sestra, ale Sachio. Musel jsem pryč. Rychle, jsem zaběhl do své šatny, kde jsem se rychlostí blesku převlékl a mazal domů.
Tak teď už docela chápu, proč měl Sachio na sobě jednou šminky a umělé řasy. Není to transexuál, možná je, ale on hraje svou sestru. Nemohl jsem tomu uvěřit. Takže, ten zmetek se se mnou fotil a prakticky se mě pořád dotýkal. Ne! Chudák Barry, co mu řeknu. Asi nic, protože by to nepochopil. Navíc to nebyl podvod, ale spíš osahávání kvůli fotce.
Povzdechl jsem si.
Ale to nic nemění na tom, že jsem měl osahávat holku, což by nebyl pro mě takový problém než, když zjistím, že jsem osahával kluka, svého spolu hráče a ještě ke všemu kluka, který mě miluje. Vážně skvělá kombinace, to nemohlo dopadnout lépe.

Domů jsem se dostal psychicky naprosto zdeptaný a ztrhaný. Nemohl jsem uvěřit tomu, co jsem dneska zjistil a ještě víc, když doma Sachio nikde nebyl. Kluci mi řekli, že někam odešel chvilku po mně, to taky dávalo smysl. Prostě má dvojí identitu. Ale proč?! To je to, co mi vrtalo hlavou ze všeho nejvíc. Vždyť jako kluk je atraktivní, skvěle hraje na kytaru a do toho má, pro někoho, skvělou náladu.
Nakonec jsem to přestal řešit a rozhodl se, že to z něho vylámu zítra. Došel jsem do pokoje a svalil se na postel, kde jsem téměř okamžitě usnul, byl jsem z focení hrozně unavený.

Ráno jsem se probudil sám. Bylo to divné, protože mě téměř vždycky probudil Sachio s tím jeho "Senpai!". Byl to nezvyk a to pořádný. Hned jsem zkontroloval Sachiovu postel. Nebyl tam. V hlavě se mi rozvířily myšlenky, kde teď asi je a co teď asi dělá.
Nepřemýšlel jsem nad tím dlouho, protože po chvíli se ozvalo zaklepání a do pokoje vstoupil Suzu. "Dobré ráno, je snídaně." Popřál mi a lehce se na mě usmál.
"Dobře, nevíš, kde je Sachio?" Zeptal jsem se hned, protože pokud někdo ví, kde ta blonďatá hlava je, tak je to právě Suzu.
Černovlasý se na chvíli zamyslel. "Včera říkal, že přespí u své rodiny, protože ho dlouho neviděli a navíc jeho mamka slavila narozeniny." Odpověděl mi na konec.
"Aha, tak to jo." Zamumlal jsem a potom, co Suzu odešel, jsem se začal převlékat. Tak teď už to bylo jasné, jak facka. Sachio se vydával za své dvojče, dívku. Určitě za to můžou ti jeho rodiče. Určitě chtěli holku, aby z ní měli herečku a místo toho se jim narodil kytarista Sachio.
Povzdechl jsem si. Chudák Sachio, docela se divým, že ho ještě nepřeoperovali na holku. To by bylo už asi trochu moc, přiznávám, ale bylo by to vtipný. Pro sebe jsem se musel zasmát. Jak asi vypadá přeoperovaný kluk na holku?
Už převlečený jsem se vydal na snídani, kde jsem v hlavě pokračoval v tomhle stylu myšlení.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Arigato za návštěvuSmějící se