The Last Note díl 39.

10. prosince 2014 v 23:33 | Hanako Hyuuga |  The Last Note
Ahoj, já vím, já vím, dlouho jsem tu nebyla, respektive jsem jen přidávala narozeniny. Moc se za to omlouvám, ale vážně teď nemám moc času a Aaami mi nechce s provozem blogu pomoc, protože má nějaký školý na IKTčka...
Dneska jsem myslela, že někoho zabiju. Řítím se do Městké knihovny, abych se tam zarigistrovala a půjčila si knížky o historii Japonska a nějakou japonskou beletrii. Půl hodiny jsem lítala od informací k inforacím, než jsem našla registr. Tam se mě paní vyptávala, jaké mám občanství... Asi vypadám jako v Ruska, či co. Nicméně, když jsem se doregistrovala, tak jsem zjistila, že si všechny knihy o Japonsku někdo půjčil!! Jako, já jsem se na ten den těšila docela dlouho a odešla jsem s prázdnou... NEFÉR!!
No, ale teď malé překvapení.... Je tu nový díl povídky, sice krátký, ale alespoň nějaký. Tak si ho hezky užijte a já jdu spát... :D


S kluky jsme se rozhodli, že se ještě před spaním podíváme na nějaký film. Moc jsme jich tu neměli, teda spíš jeden, krvák. Ten jsme si nakonec nepustili, protože Suzu by se bál a i když by to Nickovi nevadilo, tak nechtěl takhle týrat svého přítele. Nezbylo nám nich jiného, než si pustit televizi a doufat, že v ní něco dávají. Dávali zrovna nějaký seriál.
"Hele Sachio, není tohle tvoje sestra?" Zeptal se hned Niboru mile a pevně objal Suzua, který mu seděl na klíně.
Sachio si povzdechl. "Ne, já…" Zamumlal tichoulince blonďák, abych to slyšel jenom já. Konejšivě jsem ho pohladil po zádech.
"Že je to ona?!" Zeptal se znovu Nibori, protože se odpovědi nedostal.
"Jo, stačí?!" Zabručel Sachio a s tím, že mu není dobře, se odploužil do pokoje, pravděpodobně se litovat, jak bych to tak tipnul. Proč se většina lidí neumí problému postavit a jen se schovává? Já jsem třeba například v pohodě, všechno problémy si hned vyřeším a potom nemusím mít zbytečné nervy. Docela lidi, kteří to neumějí, lituji.
"Co to do něj vjelo?" Zeptal se Nick zmateně.
"Je jen unavený, zítra bude okey." Uklidňoval jsem kytaristu.
"Jen aby. Znáš to, takhle to začíná a končí to pokusem o sebe vraždu." Zasmál se Niboru a Suzu se nepříjemně ošil. "Promiň Suzu-chan, já to myslel z legrace." Omlouval se hned rudovlasý černovláskovi. "To je v pořádku." Zašeptal Suzu se zavřenýma očima, asi byl po těch dnech s dětmi unavený, nedivím se mu. Sám to plánuji, za chvilku zalomit a jít si hajnout.
"Málem bych zapomněl, zítra si jdeme pro Shizuku, aby tu s námi před víkend pobyla." Vzpomněl si Nibori.
Suzu se zazíváním přikývl a lehce zakňučel.
"Jsi v pořádku?" Strachoval se hned Nick a pro jistotu černovláskovi sáhl na čelo. "Máš teplotu." Zamumlal kytarista poděšeně a hned se se Suzuem zvedl, aby ho přenesl do postele.
"Potřebuješ nějak pomoct?" Ptal jsem se Nicka hned a vstal jsem z gauče, i Keishi se zvedl.
"Ne, díky, snad to nějak zvládneme." Zamumlal Nick děkovně a se Suzuem v náručí zmizel.
Povzdechl jsem si. Suzu je zase nemocný, musel nachladnout v té chatě s dětmi. Už jednou byl nemocný, asi má slabou imunitu a je náchylný k nemocem. Bylo mi ho líto, takový malý klučík a má takovou smůlu. Jak s rodinou, tak s tímhle. Naštěstí se o něj Nick postará, takže se nemusím starat, ale pro jistotu se zítra na Suzua podívám.
Chvilku jsem se s Keishim na film díval, ale potom jsem usnul. Byl jsem nějaký unavený, nevěděl jsem proč, ale byl.


Keishi mě asi odnesl do pokoje, protože když jsem se probudil, ležel jsem na posteli přikrytý dekou. Posadil jsem se a se zazíváním si protřel oči. Podíval jsem se na hodiny a povzdechl jsem si, bylo teprve půl osmé. Mohl jsem si ještě lehnout, ale už jsem byl moc probraný. Sachio ještě spal a na jeho tvářích byly zaschlé slané cestičky od slz. Znovu jsem se povzdechl a vstal z postele. Rychle jsem se do něčeho převlékl a vyšel jsem z pokoje do koupelny. Rychle jsem si vyčistil zuby, učesal se a trochu upravil a hned jsem přeběhl k pokoji, kde spali Nick se Suzuem. Lehce jsem zaklepal, a když se ozval starostlivý Niboru, tak jsem vešel. Hned jsem se na ně starostlivě podíval. Nick klečel na zemi, držel Suzuovu ruku a druhou rukou mu vlhkým hadříkem otíral čelo. Černovlásek ležel zachumlaný v peřinách, čelo měl orosené potem a lehce se klepal. Tichoulince kňučel a na stisk Nickovi ruky vůbec neodpovídal.
"Ahoj, jak mu je?" Zeptal jsem se tiše, i když jsem se ani nepotřeboval ptát, neb jsem viděl, že hrozně a přešel jsem k posteli. Nibori jen zoufale zaskučel. "Takhle to je celou noc, prášek nezabral. Nevím, co mám dělat." Zakňučel rudovlásek zoufale a dál starostlivě Suzuovo čelo hadříkem otíral.
"Mám zavolat Keishiho? Ten by něco určitě vymyslel." Ptal jsem se ho starostlivě a Nick ani nemusel odpovídat, protože v tu chvíli do pokoje Keishi přišel. "Co se děje?" Ptal se hned lehce starostlivě baskytarista. "Suzuovi není dobře." Vysvětlil jsem. "N…nic nezabírá." Zakňučel Nick lehce roztřeseně a dál se o malého černovláska staral. Keishi se na chvíli zamyslel, než vznesl nápad. "Co takhle studená lázeň?" Navrhl nejstarší. "C…co, co to je?" Zeptal se ho tiše Nibori. "To je, že ho na chvilku ponoříme do ledové vody, abychom mu horečku snížili." Vysvětlil Keishi a Nick se na něj nejistě podíval. "Přijde mi to j…jako hloupost." Zamumlal rudovlásek tiše. Keishi zavrtěl hlavou. "Pomáhá to, tohle, nebo do nemocnice, ale tam to pravděpodobně udělají také." Pokrčil rameny basák. Nick se na Suzua nejistě podíval, ale potom přikývl. Pohladil svého přítele po hlavě a opatrně ho vzal do náručí. "Jdu napustit vanu." Usmál jsem se starostlivě a vyšel jsem z pokoje, abych přešel rovnou do koupelny. Hned jsem začal napouštět studenou vodou vanu. Záhy po mně se do koupelny dostavili i Nick se Suzuem a Keishi. "Dám ho tam ale s oblečením, Suzu-chan by nechtěl, abyste ho viděli nahého." Zamručel Nibori a pomalu položil Suzukiho do studené vody. Černovlásek tiše něco zakňučel a několikrát zalapal po dechu. "Nefunguje to, vždyť mu je zima." Zakňučel Nick a chtěl Suzukiho zase vytáhnout, ale Keishi ho zastavil. "Chvilku ho tam nechej, jinak to nebude mít žádný účinek." Vysvětlil nejvyšší. "Keishi má pravdu." Omluvil jsem se Nickovi a lehce mu stiskl rameno. Rudovlásek zoufale zaskučel a alespoň hladil nejmladšího po hlavince.
To mu celému jsem jen nerad přihlížel. Nelíbilo se mi, jak na tom Suzu byl, on si něco takového nezaslouží. Je to moc kruté.
Po chvilce to už Niboru nevydržel a vytáhl Suzua z vany. "Pardón, ale už to nejde, zmrzl by mi." Zakňučel rudovlásek a už si nesl černovláska do pokoje. "Můžeš mu udělat čas?" Poprosil mě Keishi a šel s Nickem do pokoje. Jen jsem přikývl a odešel jsem do kuchyně.
Postavil jsem vodu na čaj, vytáhl Suzuův hrneček, který je mimochodem bílý s růžovými srdíčky a dal do něj čajový pytlík. Ještě jsem nakrájel trochu citrónu, který jsem poté, co jsem sáček zalil vodou, vymačkal do hrnečku. Poté jsem se vrátil do Suzuova a Nickova pokoje.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Arigato za návštěvuSmějící se